Jak člověk stárne,často se vrací zpět do minulosti a přemýšlí nad těmi událostmi a děním,které měly klíčový význam v životě a snaží se pochopit souvislosti jenž je utvářely.Respektive jejich hlubší význam.Pro mne jsou to jednoznačně šedesátá léta a hraní ve Švermáku.Je zvláštní jak ta mozaika událostí,míst a lidí do sebe zapadá.To nemůže být náhoda,spíše jako by to řídila nějaká vyšší moc a splétala osudy a životy podle jakéhosi plánu,jehož význam nám uniká.
Vezměme si například toto - je zajímavé,že takřka polovina všech muzikantů kteří kdy působili ve Švermáku,pochází z lokality pod gymnaziem - tedy ulic Brjanské,Grégrovy a přilehlého okolí.Jedná se pochopitelně o tu část hudebníků,navazující na éru Delfínů.Zde často začínali budoucí adepti bibgbítu hraním na kytaru na lavičkách.Snad i proto se vžilo označení této čtvrti mezi zúčastněnými jako Greenwich Village(newyorská umělecká čtvrť) Odtud se rekrutují i kapely jako Sunaři,Madcaps a v podstatě i Víčka či Authority.Jeden fakt to může částečně vysvětlovat a sice ten,že do Švermáku bylo odtud coby kamenem dohodil,ovšem zrovna tak byl přes ulici sportovní areál a přesto se z nás sportovci nestali.Takže vliv tehdejšího hudebního centra byl zřejmě silnější..Nicméně nic dalšího už mě nenapadá kromě toho,že to bylo snad první sídliště postavené v poválečných letech v tomto městě.A logicky z toho vyplývající koncentrace mladých na daném místě.Chomutov byl po válce z valné části osídlen přistěhovalci nejen z celé republiky ale i z východní či jižní Evropy a ona různorodost obyvatel nacházející zde nový domov jakoby se přetavila do nové generace vyrůstající v poválečných letech.Každý přinášel něco svého.(Je to podobné jako v New Yorku).Faktem je,že ačkoliv Chomutov cizineckým ruchem zrovna neoplýval,s jistou nadsázkou se mohl vnímat jakoby kosmopolitní město.Častá migrace lidí odevšad zde totiž byla vždycky.
Tady je třeba připomenout,že počátkem šedesátých let se realizovaly na Chomutovsku takzv.stavby mládeže,(Prunéřov,Tušimice)což byly v podstatě náborové akce pro mladé lidi z celé republiky.(podobně v Ostravě).Takže se zde pracovně ocitlo velké množství mladých,a mezi nimi i talentovaných jedinců.Někteří z nich se později prosadili a stali se známými např. jako herci či autoři v divadlech,dále jako muzikanti nebo jiných oblastech umění.Doba po uvolnění politické situace to prostě přinášela.
Ovšem to jsem trochu odbočil.Ještě jedna zajímavost se u švermáckých muzikantů vyskytovala o níž bych se zmínil.Jednak tu hrálo vícero sourozenců (bratři Alexové,Matějkové,Hurníkové,Kovaříkové) a pak také byli někteří rodinně spřízněni(Alexové s Jirkou Kanickým a Petrem Tůmou).Takže když se všichni v klubu setkávali,byla tam taková domácí atmosféra.A jako doma jsme se tam cítili myslím všichni.Připomenout je třeba i tu ženskou část hudebního dění.Pokud vím,tak v celé éře Švermáku zde působily tři zpěvačky.V počáteční fázi to byla Eva Kotková,dále Božena Urbánková a v závěru Stáňa Koumarová.Každá z nich přinesla svůj osobitý vklad do hudební historie klubu a nejen to,ovšem je faktem,že nejdéle zde vystupovala Božena Urbánková,která zřejmě má i nejvíce příznivců - pamětníků.A jako zajímavost můžeme uvést,že měla manželský vztah právě jedním ze švermáckých muzikantů,kterým byl Míla Mečíř z kapely Richman.Dá se říci,že životní příběhy a události byly do jisté míry spjaty s klubovým děním.Švermák byl spojen žel i s takovými smutnými událostmi jako byla sebevražda z nešťastné lásky či tragická smrt cestou z něj,nebo emigracemi do ciziny,kdy někteří aktéři odcházeli dalo by se říci rovnou odtud a někteří za vynucených okolností.Na druhé straně však se zde konaly různé oslavy včetně těch svatebních,což se týkalo i muzikantů.A díky Švermáku se jeho některé pravidelné návštěvnice vdaly do kapitalistické ciziny.Ke konci švermácké éry se životní cesty muzikantů i návštěvníků rozcházejí na dlouhý čas.Některé ty osudy jsou opravdu pestré i zajímavé a po revoluci se zde mnozí zase setkávají i když už řady prořídly.V současnosti posloužil tento klub i jako vhodné místo k oslavě životního jubilea některých muzikantů.Myslím,že se zde stále uchovává genius loci tohoto místa a zvláštní a charakteristická energie vyzařující z něj.Tak to alespoň cítím já a domnívám se že určitě i jiní,kteří s ním byli nějakým způsobem spojeni.Ono ani není divu,když se tolik let zde koncentrovalo takové množství pozitivní energie z té spousty mladých lidí,kteří tu strávili mnoho času ať už se to týkalo muzikantů nebo návštěvníků.Zde zapomínali na své problémy,smutky i těžkosti a dokázali se radovat a veselit.Myslím i že tento objekt stojí na tom správném místě a stálo by za to zjistit(pokusím se o to) jaká zóna to je a jakou sílu a charakter ta energie má.Vždycky mě to napadne když tu jsem a dá se říci,že jej navštěvuji pravidelně a rád.Proto mě nepřekvapuje,že sem chodí většinou mladí a mladší lidé.Zřejmě se tu cítí také dobře a to je fajn,jelikož Švermák byl víceméně vždy místem,kde se setkávali a snad tomu tak bude i v budoucnu.Příhod a událostí spojených s tímto klubem je mnoho a není v možnostech jedince si vše zapamatovat a být u všeho dění.Je celkem pochopitelné,že příběhy a vzpomínky muzikantů a návštěvníků mohou být odlišné,jelikož každý zažil něco jiného,ale právě o to je to zajímavější.To proč jsem tuto rubriku začal psát je nápad,nechat prostě plynout volně vzpomínky a až se vynoří něco,co může být zajímavé,dát to takzvaně do placu.Čili se může zúčastnit každý kdo chce a má co říci,zkrátka podělit se o to s ostatními.Nyní uvádím jednu příhodu,na kterou jsem si po dlouhých letech vzpomněl.Bylo to někdy v r. 1969-70.Jednou,když jsme ještě jako The WE hráli ve Švermáku, se z čista jasna objevili na produkci nějací hoši,kteří tvrdili,že jsou kapela z Polska,která hraje v německém cirkusu Probst,jenž právě hostoval v Chomutově.Velice chválili naší muziku,zejména zahrané bluesové skladby.Po té chvále jsme se cítili dost na koni a tak když nás požádali o to jestli by si mohli zahrát,neměli jsme námitek.Ovšem jak začali,všem nám spadla čelist.To že skvěle zazpívali vokální věci od Beatles nás trochu zaskočilo,ale jakmile začali hrát jazzovo-bluesové věci,to nám tedy sklaplo.Skvělé provedení Summertime mě doslova nadchlo.Nic lepšího jsme do té doby na vlastní uši neslyšeli.A ještě je nutno připomenout,že hráli na cizí nástroje.Klobouk dolů! Pochopitelně ten večer jsme ještě společně popovídali a kluci nás pozvali na druhý den do toho cirkusu,abychom viděli jak hrají.Popravdě řečeno,moc jsem si to neuměl představit jak to asi bude vypadat a co tam vlastně hrají za muziku.Všichni jsme měli v povědomí ty typické cirkusové orchestry.Nicméně když jsme přišli na to představení a slyšeli jejich produkci,mohu říci,že to bylo výborné.Hráli normálně současnou muziku(rock,pop) a měli to skvěle vybrané i sehrané s celým programem.Nic podobného jsme do té doby neviděli.Ti hoši jezdili s tím cirkusem už nějaký rok a bylo to na jejich hraní sakramentsky znát.Mimo to ještě někteří hráli na dechové nástroje.To byla lekce na kterou jsme dlouho nezapomněli.Kapela se jmenovala SEZAM a byla z Legnice v Polsku.Ještě nějaký čas mě posílali pohledy z cest po dalších zemích které na svých štacích navštívili,než se odmlčeli.Ještě dlouho potom jsem si vzpomínal na známé úsloví - "nechval dne před večerem" a ve svých úsudcích byl opatrnější.
8.4. GORGONA a její historie - dnes mě napadlo toto téma a tak bych se rád o něm zmínil už vzhledem k tomu,že se mě na ní často ptalo více lidí.Takže,pokud mě paměť neklame,tahle mýtická příšera tvořila pozadí produkcí Víček od r.1972,kdy byla vytvořena.Inspirací byla první deska Uriášů na jejímž obalu byla tvář zahalená pavučinou.Tenkrát mě napadlo,že bysme něco podobného mohli mít za sebou jako velké plátno a vzpomněl jsem si právě na Gorgonu,kterou jsem už dříve namaloval v menším měřítku(a dodnes jí má moje dcera).Takže na základě této inspirace vznikla stejnojmenná skladba a rovněž výtvarné dílo o velikosti 4x4m.Pracoval jsem na něm s Kamilem Sopkem(takto akad.malířem)mnoho hodin,ale stálo to za to.Když jsme ho poprvé za kapelou použili ve Švermáku,byla to senzace.Od té doby jsme Gorgonu používali vždy pokud to šlo.Ono to totiž nebylo vždy možné tak velké pozadí nainstalovat,k tomu musel být dostatečný prostor.Pamatuji se,že jsme museli sebou vozit i železné trubky,které byly jako závaží k vypnutí plátna když se zavěsilo na scéně.A to právě všude nešlo,pouze tam,kde bylo divadelní podium.Přesto se Gorgona stala známou ikonou Víček a mnozí si na ni dodnes vzpomenou.Bohužel ale v r.1975 když jsme hostovali v Armáďáku a museli jsme jednou nechat aparáty a vybavení uschované právě v tomto klubu,tak někdo v nestřežené chvílí plátno prostě ukradl a bylo pryč.Přestože jsme se po něm pídili dost dlouho,nikdy už se nenašlo a dá se říci,že to bylo i jako symbolická tečka za existencí Víček,jelikož zanedlouho pak došlo i k rozpadu kapely.Moc by mě zajímalo,kde tehdy Gorgona skončila,protože jsem si neuměl představit,jak takhle velké plátno může někdo někde někam umístit.Nicméně po mnoha letech,kdy došlo v r.1995 ke krátkému comebacku Víček v klubu Jumbo,byla vytvořena nová Gorgona o stejné velikosti,která opět tvořila pozadí kapely. Na její realizaci jsem se už ale nepodílel - na to byli najati dva lidé,kteří ji znovu podle fotky namalovali.Po krátké existenci klubu zůstalo plátno zde v inventáři a za pár let při rekonstrukci těch prostor mi bylo nabídnuto,abych si ho vzal zpět,což jsem však neudělal a tak i druhé dílo skončilo bůhvíkde a dost možná,že bylo zničeno.
13.4. Dnes bych se zmínil o další vzpomínce,která se mi vynořila z hlubin paměti.Nevím přesně který rok to bylo,zdali 1972 nebo 1973.To co ale vím určitě je,že to bylo v období česání chmele,někdy koncem srpna či spíše na začátku září.Hráli jsme totiž na Žatecku pro chmelové brigádníky,ale ještě před tím jsme byli pozváni na společný oběd a posezení se zahraničními hosty.kteří tam měli také krátké vystoupení.Byla to hudební skupina z Chile,hrající folkovou muziku,která se jmenovala Inti Illimani.Mám pocit,ale nevím to jistě,že to byli většinou studenti hrající při svém studiu,ovšem víceméně na profesionální bázi.Používali původní nástroje z latinskoamerických zemí a bylo jich asi šest.Hráli pěkně a dobře zpívali vícehlasné vokály.To byla fakt slušná muzika.Vím,že doma vydávali také své desky,takže tam byli známí a poměrně často cestovali po světě.Mě osobně se velice líbila píseň o Simonu Bolívarovi,což je známá historická postava v Jižní Americe.Ti kluci byli v tom co dělali přece jen o stupínek výše ve svém,nežli my v našem žánru,ale byli přátelští a nijak se nevyvyšovali.Pamatuji se,že když se nás ptali kolik desek jsme vydali,tak nějak nechápali,že nemáme ještě žádnou,takže jsme se trochu styděli.Ovšem nemělo cenu vysvětlovat,že to byl v naší zemi tehdy dost problém.To odpoledne uběhlo rychle a bylo to fajn.O to větší však přišel šok,když někdo přiběhl se zprávou,kterou právě vysílali v rádiu.Ten den totiž došlo v Chile k vojenskému převratu v čele s generálem Pinochetem a všechny světové stanice to vysílaly.Myslím,že to pro ty kluky musela být hrozná zpráva a ihned odjeli do Prahy.Později jsme se dozvěděl,že všichni zůstali v zahraničí a nevrátili se domů,jelikož tam hrozilo reálné nebezpečí,že mohou přijít i o život.Takže i takhle podivně si někdy ten osud pohraje s lidmi a nejde s tím nic udělat,jen se s tím musí nějak smířit.Ovšem náhodou jsem si zkusil vyhledat tuhle kapelu na webu a s překvapením jsem zjistil,že hrají stále.Mají na youtube dosti videí a dokonce i tu skladbu co mě zaujala pořád hrají.Oni se vrátili zpět domů zřejmě po mnoha letech,když už byl režim junty odstraněn a je vidět,že mají stále velké množství příznivců i když dnes už to jsou starší pánové.Tak jsem potěšen,a snad dále fungují a jsou ještě aktivní.A tak nebýt této vzpomínky,ani bych se to nedozvěděl.
1.5. Dnešní příspěvky nás zavedou do Švermáku,zřejmě v začátku sedmdesátých let,jelikož na přesnější časový údaj si nevzpomínám.Jeho první část se odehrála při vystoupení Richmanů ve čtvrtečních hrách této švermácké kapely.Bylo to v souvislosti s pořadem uváděným Mirkem Kováříkem,což byl známý moderátor Čs.rozhlasu v Ústí n/Labem.On byl kromě toho známý i jako člověk působící v malých divadlech zejména v autorských poetických vystoupeních,jelikož se věnoval hlavně poezii a byl v tomto oboru velmi zkušeným a znalým(V pozdějších létech působil v pražském Rubínu).A tehdy právě v pořadu nazvaném Zelené peří ve Švermáku poprvé vystoupil.Bylo to za doprovodu Richmenů,kteří vyplňovali tu hudební část.Švermácké čtvrtky byly vždycky nabité z důvodu hraní muziky a většina návštěvníků kteří přišli,spíše zajímala muzika a tak při vystoupení Mirka Kováříka se někteří projevovali poněkud neomaleným způsobem s nejapnými poznámkami.Prostě netorantním způsobem.Přitom ten pořad byl opravdu dobrý.Nicméně,když během jedné recitované básni jeho oblíbeného autora a přítele (V.Hrabě) kdosi z davu pronesl nějakou poznámku,Mirek přestal a do ticha sálu pronesl hlasem chvějícím se rozhořčením obvinění vůči těmto lidem a s větou "Já vás nenávidím" odešel z podia.Richmani museli potom vyplnit zbytek představení sami,protože ten večer už Mirek Kovářík nevystoupil.Naštěstí ty další už proběhly v pořádku a po dobu kdy trvaly si získaly docela oblibu mezi návštěvníky.
Další příhoda se týká rovněž klubu a udála se v době kdy zde vystoupilo ostravské Flamingo,tehdy ještě v původní sestavě se zpěváky Marií Rotrovou a Petrem Němcem.On to vlastně nebyl klasický koncert kapely,protože bylo stolové uspořádání a hrálo se tudíž i k tanci.Pochopitelně bylo nabito a také část švermáckých muzikantů byla přítomna.No a jelikož se hrálo dlouho,tak byly také pauzy v nichž kapela odpočívala v šatně,kam jsme za ní zašli coby kolegové zašli.Míla Mečíř,trumpeťák z Richmenů sebou přinesl datlovnici(lihovinu vypálenou z datlí) a společně jsme popíjeli za podiem.Popíjela i Mařenka Rotrová a dá se říci,že nakonec se většina celkem slušně namazala.To by však nebylo nic hrozného neboť i to se stává.Horší bylo,že z přilehlé restaurace se přišli podívat do sálu v rozverné náladě svatebčané s nevěstou,kterou tam členové Flaminga rovněž opili,a pak s ní zmizeli neznámo kam.Hlavní iniciátor byl basista kapely.Zpočátku to všichni brali jako žert,ale když se delší dobu uprchlíci nevraceli,začínali být nervózní nejen ženich se svatebčany,ale i kapela,která nemohla hrát bez svého basisty.Pamatuji se,že to trvalo dost dlouho,než je našli pár kilometrů za Chomutovem,někde na Třetím mlýně.Ani už nevím jak se to tenkrát dohrálo,ovšem bezpečně vím,že to hraní Flaminga se protáhlo tehdy delší dobu přes čas.A myslím si také,že se jim asi nic podobného už nepřihodilo.
24.5. Dnes trochu odbočím ze švermáckého tématu.Po mé nedávné návštěvě Karlových Varů jsem si vzpomněl na jedno z více vystoupení Víček v tomto městě.Bylo zajímavé také tím,že jsme hráli v Puppu na maturitním plesu Zdravotní školy,pokud si pamatuji.Zkrátka taková lepší akce v krásném prostředí tohoto známého hotelového komplexu,kde vystupovalo zároveň více umělců.Na velkém sále jsme se my střídali na podiu s dechovkou Karlovarka,zatímco nahoře ve Florentině byla diskotéka uváděná hudebním publicistou J.Tůmou a dole v baru(nemůžu si teď vzpomenout na název)bylo možno vidět někdejší předválečnou(nebo poválečnou) swingovou legendu - zpěváka Arnošta Kavku.S oběma jsme o přestávkách měli možnost pohovořit a zejména s Arnoštem to bylo zajímavé.Působil tu totiž dlouhodoběji v angažmá ve vlastním "one man show",což je produkce jednoho muzikanta a zpěváka zároveň,tedy jednoho baviče.Už tehdy byl v pokročilém věku,řeklo by se v pozdním důchodu,ale energii měl tento starý pán na rozdávání.Pamatuji se s jakým nadšením vyprávěl,jak si pořídil elektronický klávesový nástroj a co vše se dá na něm zahrát a jak je to skvělé.protože může vystupovat a zpívat sám s vlastním hudebním doprovodem.Musel jsem v duchu smeknout před tímto nestorem swingu a znovu se tak potvrdilo úsloví,že člověk je tak starý jak se cítí a Arnošt Kavka se určitě tenkrát za dědka nepovažoval i když léta na to měl.Když jsme pak pokračovali v produkci na střídačku s uvedeným orchestrem,stala se během naší hry taková humorná příhoda.Ten večer se v průběhu večera vyskytoval na podiu nějaký uvaděč,který dělal jakési vstupy v hraní kapel.Tyto někdy komické projevy se daly celkem v klidu přečkat a myslet si své ovšem,jednou nás nečekaně zaskočil.Hráli jsme zrovna od Uriášů píseň The Park,což je velmi krásná emotivní vokální záležitost od A až do Z. Kdo tuto skladbu zná,ví také že jsou v ní stopy a pauzy kdy je ticho.Ani jsme si nevšimli,že během hraní se na podiu objevil zmíněný uvaděč,který najednou do těch pauz a ticha do mikrofonu vykřikl "piti piti pa",což udělal po každém stopu.My jsme zkoprněli nevědouce co to má znamenat,ale nešlo tomu zabránit.Zřejmě jej inspiroval známý a stejnojmenný film s Louisem Funesem a jeho tvůrčí duch mu velel se takto projevit což považoval na rozdíl od nás za velmi vtipné.Pak jsme se nakonec tomu zasmáli,ale dlouho jsme si tohoto umělce pamatovali.
—————
