Pynches “Pinek” Narwa – Jak jsem začal hrát ve Švermáku.

Bylo to na průmce při písemce. Seděl jsem s Jardou v jedné lavici. 

Tou dobou už byl Jarda velký kytarista v kapele Madcaps. Vzpomínám na jejich vystoupení na  stadionu při majálesu. Mraky lidí, finalistky miss na podiu a Jarda válí s kejtou v ruce. Takže písemka a Jarda se ke mě nakloní. Očekávám otázku typu “Jak ti vyšlo 2 A ?” a místo toho “Ještě hraješ na kejtu ?” . Říkám, že jo. 

Jarda byl můj kamarád a spolužák už od základky. A spojovala nás i muzika. Měli jsme “gibsonky”, a hráli jsme bigbít. V neděli ráno jsme se scházívali u Rádia Svobodná Evropa a na krátkých vlnách jsme poslouchali hudební novinky s kytarou v ruce. Hned jsme je trénovali a po skončení pořadu už jsme nejnovější hity hráli před barákem. Třeba Yardbirds – Heart Full Of Soul. Psal se rok 1965. To bylo ještě na základce, někde 8 třída. No a když Jirka dával dohromady kapelu, tak si někdo vzpomněl, že v Burianské na klepadle hrají nějací kluci na kytary. A tak se Jarda dostal do Madcaps a ke mě tenkrát nedošli. Kytaristu už měli. 

“Tak přijď odpoledne ke mě. Potřebujeme kytaristu. Tonda tě chce vidět”. Jak dopadla písemka si už opravdu nepamatuji, asi nic moc. V hlavě jsem měl úplně jiné myšlenky. Odpoledne zajdu s Jardou k Tondovi. “Zahraj F dur ” . Zahrál jsem několikrát F dur. “Jo, to bude dobrý. V sobotu přijď do Švermáku. At´vidíš, jak hrajeme.” 

V sobotu večer jdu s Jardou do Śvermáku. Nikdy předtím jsem tam nebyl. Před šatnou plno nešťastníků, kteří se už dovnitř nevejdou. Narváno k prasknutí, krásný holky s dlouhými vlasy, klády na očích, máničky, roláky, řetězy na krku, barevný světýlka, repráky řvou, něco neskutečného. Sedím u muzikantského stolu, patřím přece do kapely, a užasle zírám kolem sebe. Takhle nějak si představuji kluby v San Francisku.(1) Kromě Jardy nikoho neznám. Táhne mi na 17. 

Po přestávce ke mě přijde Kaňour a tahá mě na podium. Do ruky mi vrazí kytaru. “Představuji vám nového člena naší kapely” ohlásí do mikrofonu. Marně Jirkovi vysvětluji, že nemám nic nacvičeného, že ani nevím, co hrají . “Koukej na Jardu” . Slávek odpočítal a už se jelo. Koukám na Jardu a on si tam něco brnká přes bustr tak zkusím beglajt od E, hurá, trefil jsem se. Druhá skladba, z Jardy vidím tak akorát záda a rozevlátý vlasy. Zkusím E, kurva blbě. Rychle přejdu na G, jsou jinde. Polilo mě horko. Reflektory mi svítí do obličeje a já jsem úplně mimo. Nakonec jsem se někde chytil. Třetí skladbu už jsem odehrál jako ve snách. Konec série. Průser. Jak jsem rychle začal, tak jsem rychle skončil. Po tomhle mě musí vyhodit. Rozhlídnu se z podia. Mohlo to být krásný, říkám si. Jdu dolů, hanbou bych se propad. Dole rozesmátý Jirka a plácá mě po zádech. “Takhle dlouho by tam nikdo nevydržel. Máš na to. Zítra přijď na zkoušku .” No a měl jsem. Až do rozpadu kapely, když šli kluci na vojnu. Naštěstí jsem byl u zrodu kapely Authority. Ale to už je jiný příběh. 

*** 

(1) Pro ty, co to nepamatují: Budoval se socializmus. Když si spolužačka rozpustila vlasy a dala rtěnku na pusu, tak se soudružka učitelka rozpálila do ruda. Rifle (džíny) byly ve škole zakázaný a dlouhý vlasy ? Zapomeň ! Jak jsi je neměl schovaný pod čepicí nebo za límcem, tak jsi mohl čekat od prvního policajta obuškem. Taky tě mohli ojet mašinkou dohola. Britskou vlaječku ti servali i s rukávem . . . 

*** 

Madcaps: 

Jirka „Kaňour“ Kanický – manager, zvuk, aparatura,. . . 

Tonda Hurník - zpěv 

Láďa Shorný – basa 

Jarda Zelenka – sólová kytara 

Slávek Kovařík - bicí 

Pinek Narwa - kytara