Z historie kapely "Kristovci"

25.06.2014 23:07

HISTORIE KAPELY "KRISTOVCI" PODLE PETRA KRISTY

1 Kapitola: Bráškové

Alexandr (Saša) Krista - je nejstarší - hraje na
harmoniku, klarinet, alt a tenor saxofon, později přidává klávesové nástroje

Pavel Krista - hraje na harmoniku, pozoun, později
přidává klávesové

Jaroslav Krista - hraje na housle, trumpetu, později
přidává bicí

Petr Krista - je nejmladší - hraje na trumpetu, později
na kytaru a baskytaru

Všichni navštěvují lidovou školu umění v Jirkově.

Od roku 1962 hraje Petr v dechovém a tanečním
souboru lidové školy umění v Jirkově je nejmenším a nejmladším členem
souboru.

Petr - ten blonďáček

V roce 1964 Saša zakládá taneční orchestr "Alcron",kde hrají společně s Pavlem.

Petr a Jarda jezdí po různých školách a vystupují jako
bratrská dvojce ve hře na trumpety, kam je
vysílá společně z dalšími
žáky hudební škola.

Aby se mohlo vystupovat veřejně Saša udělal "kapelnický
kurs" a získává "Oprávnění k uměleckému vedení souboru lidových hudebníků"
, ale to nestačí aby se mohlo hrát za úplatu musí mít kapela svého zřizovatele (zřizovatelem
je Kulturní dům pracujících Jirkov) a "Kvalifikační přehrávky", které se dělají
před porotou a podle úspěšnosti získají ohodnocení v %.

Společně bráchové hrají na soukromých akcí, svatbách,
narozeninách a jiných příležitostí. Občas si z Krisťáky také zahrají i
další muzikanti z ostatních
orchestrů nebo skupin.

Saša pro tyto příležitosti píše noty a dělá aranž skladeb.
Repertoár je velice široký hraje se od lidovek, swingu, taneční muziku až po rock.

Zleva - Petr, Jarda, Saša

2 Kapitola: Armaďák

V roce 1966 zakládá Petr Krista a jeho spolužák
Vladimír Řepka Big-beatovou kapelu. Zřizovatelem je tentokráte Závodní klub
železničářů takzvaný " Armaďák" .

Složení kapely:

Nehrající kapelník Saša Krista

Petr Krista - 1.kytara

Vladimír Řepka - 2.kytara, zpěv

Jaroslav Vaněk - baskytara, zpěv

Zezačátku nemá kapela vlastního bubeníka a tak vypomáhá
na bicí Láďa Kovařík tehdy zpěvák kapely Fontána. Později usedá za bicí
nástroje bratr Ládi Kovaříka Slávek Kovařík.

Kapela nemá žádný název a v armaďáku jim říkají
Jirkováci.

V roce 1968 kapela zaniká, protože Vladimír Řepka a
Jaroslav Vaněk jdou na povinnou základní vojenskou službu. Petr a Saša se vrací
zpět do Jirkova.

Toto období je spíše učením hraní na kytary a pochopení
základu beatové muziky, proto se nedá hovořit o nějakém zvláštním hudebním
výkonu. Repertoár je většinou od českých
tehdejších beatových kapel. Kapela vystupuje v armaďáku zadarmo pro školy
(takzvané jolky).

3 Kapitola: Klub pracujících Jirkov

Na konci roku 1968 "Klub pracujících Jirkov" se stává
zřizovatelem pro novou big beatovou kapelu, kterou zakládají Petr a Saša
Kristovy.

Klub umožňuje zkoušení na velkém tanečním sále pouze dvě
hodiny týdně a to v pondělí od 18,00 do 20,00 hod. Je to z toho
důvodů, že klub má mnoho kapel, zájmových kroužků a každý potřebuje zkoušet na
velkém sále.

Pro chod kapely uvolňuje malý kumbálek v suterénu
klubu pro skladování aparatury a nástrojů. Dále nám půjčuje starou bicí
soupravu, na kterou už nechce nikdo hrát. Dále nám půjčuje zesilovací část
přenosné promítačky s reproduktorem o výkonu 7,5 W (využívá se pro
kytaru), starý 12 W zesilovač (využívá se pro basu), 20 W zesilovač Tesla,
kterému říkáme placka (používá se pro zpěv - máme dovoleno ho připojovat na
místní instalovanou reproduktorovou soustavu). Ostatní si musíme sehnat
sami. I tak jsme rádi za toto.

Petr a Saša zvou na zkoušky muzikanty a zpěváky, kteří
jsou zrovna volní, tak se pomalu do klubu začínají sjíždět muzikanti
z Jirkova, Chomutova, Žatce a okolí. Hodně muzikantů to vzdává hned na
začátku, ale přesto se začíná rýsovat základ kapely a začátkem roku 1969 vzniká
kapela, která si zatím nedává jméno.

Sestavení kapely:

Kapelník Saša Krista - tenor saxofon

Jaroslav Krista - bicí

Ladislav Maršálek - baskytara (Chomutov)

Jiří Novoměstský (zvaný stonožka) - kytara (Chomutov)

Petr Krista - kytara

Pavel Bilak - zpěv

zleva: Saša, Jarda, Láďa, Jiří, Petr, Pavel

V roce 1971 se kapela účastní soutěže v Praze - Pražském Music F clubu - "BEAT SALON 71".

Kapela začíná makat. Kluci z Chomutova přinášejí
nahrávky ze kterých se tvoří repertoár.
Ale nejde vše, jak si přejeme. Když je
na velkém sále v klubu je zasedání městského národního výboru, nebo jiná
společenská akce, tak klub upravuje hodiny pro zkoušení a tak se často stává,
že skupina přijde o ty dvě hodiny zkoušek. Toto omezení se týká i ostatních
kapel a zájmových kroužků. Klub nám zato dává možnost zkoušení takzvaně na
sucho v některé z kluboven, které je momentálně volná. Jsme vděčni i
za toto. Na hlavním schodišti je velká tabule, kde se vždy každý dozví co se
v klubu děje a jaké změny jsou v onen den udělány a podle toho se
musí každý řídit. Ale před kapelou stojí zásadní úkol a to rychle udělat
repertoár a udělat "Kvalifikační přehrávky" kde vystupujeme jako kapela klubu
pracujících v Jirkově. Toto se začátkem roku 1969 stává realitou a tak kapela
dostává v klubu příležitost k vystoupení tehdy na čajích. Ale co se
nestane, klub nenechává tisknout žádné plakáty, ale mají vlastního malíře a
grafika, který tvoří plakáty a informační tabule atd. Protože jsme neměly žádný
název, tak na naše první veřejné vystoupení jsou vylepeny plakáty s tímto
textem "Nedělní čaje " hraje big beatová kapela a přes celý plakát je napsáno
"řídí A. Krista" od této doby nám nikdo jinak neřekl, když nás viděli než
Kristovci. Když jsme si dali jakýkoliv název, stejně nám nikdo jinak neřekl než
Kristovci.

4 Kapitola: Vinárna "Hotel Praha"
Jirkov

Klub nám dává příležitost vystupování na čajích ale jen
dle možností a tak se naskytla příležitost, dostáváme nabídku hrát ve vinárně
hotelu Praha Jirkov. Má to ovšem háček, musíme si jí vzít do vlastní režie. Tak
to bereme. Po vyřízení všech formalit na národním výboru a VB dostáváme
povolení k zahájení činnosti. Zajišťujeme prodej vstupenek, pořadatelskou
službu, propagaci, vedeme příslušnou agendu, platíme daně atd.

Paní vedoucí hotelu nás přijímá velice srdečně. Po celou
dobu co působila jako vedoucí je velice plodná spolupráce. Dovoluje nám cvičit
neomezeně podle našich potřeb. Stojí za námi, i když se stane nějaký ten
průšvih.

Ale k věci, hrajeme pátky a soboty. Tím, že začínáme
hrát a dostatečně cvičit je znát na stoupající úroveň kvality přednesu.

Změna obsazení členů v kapele ovlivňovala vývoj
repertoáru kapely a její možnosti podle toho, jak přicházeli a odcházeli
muzikanti, kdo zrovna musel odejít na vojnu na dva roky atd.

Jako první na vojnu odchází Láďa Maršálek. Kapela hledá
za něj náhradu a ta se nedaří. Kapela rozhodne, Petr Krista bude hrát
baskytaru. Tím se vytvoří velký prostor pro Jirku Novoměstského,jako už
jediného sólového kytaristu. Jiří toho využívá a pilně dře. Ale i Petr pilně
dře a úroveň kvality stoupá.

Druhý kdo odchází je Jaroslav Krista toho nahrazuje
razantní bubeník a taky výborný zpěvák (Jirkovák) Milan Šimoňák, který
k nám přešel od Mosteckých "Gooks". Příchodem Milana opět úroveň kvality
stoupá, protože máme dva kvalitní zpěváky, kteří se doplňují. Ale Milan do
Pražáku také přivádí své fanoušky z Mostu a Litvínova, ale Pražák už taky
navštěvují fandové z Chomutova a okolí. Najednou je Pražák
k prasknutí. To se líbí nám i paní vedoucí, protože se zvyšují tržby.

Toto nové seskupení si dává název " The Best Company" a
hrají ve složení:

Saša Krista - momentálně nehrající kapelník

Milan Šimoňák -
bicí, zpěv

Jiří Novoměstský - kytara

Petr Krista - baskytara

Pavel Bilak - zpěv

Ale naskytuje se další příležitost kde hrát. Na podzim v
roce 1971 nabízí kapele hrát nedělní čaje Kulturní dům v Kadani, kde
působí kapela "Konzul"(která má momentálně problémy). Ale toto šlo už přes Klub
pracujících Jirkov. A tak celou sezonu hrajeme pátek, sobota - Pražák, neděle
dojíždíme vždy přistaveným autobusem do Kulturního domu v Kadani.
Samozřejmě, že s námi jezdí i naši fandové. Autobus je vždy plný, ostatní
jezdí vlakem.

zleva Petr, Milan, Jirka

A aby toho nebylo málo po čase z kapely odchází
zpěvák a bubeník Milan. Kapela stojí před rozhodnutím co dál. Nachází se řešení
kapela oslovuje bubeníka Jardu Loskota a ten přijímá, ale co čert nechtěl,
objevuje se další bubeník Zdeněk Kubík. A tak nastává velké dilema, kterého si
ponechat. V kapele se vyřešilo tak, že zatím oba. Kapela, která měla na
podiu dvě bicí soupravy a dva bubeníky současně se stává atraktivní. Ale to
není ještě konec Zdeněk přivádí do kapely svého bratra Láďu Kubíka také
výborného bubeníka. Tak máme dvě sady bicích, ale tři výborné bubeníky. Láďa
hraje pouze, když má čas. A tak se bubeníci na podiu střídají.

Takže se stává, že na pódiu hrají současně bratří
Kristové a Kubíci.

Jirka Novoměstský bere na sebe úlohu zpěváka a před sebe staví
mikrofon, příležitostně s kapelou zpívá i Láďa Pirný.

Saša zakupuje varhany značky Delicie, kterým říkáme
včelín, takže se už stává hrajícím členem.

Do kapely přichází
trumpetista Andrej Ontko a ze
Sašou tvoří dechovou sekci. Tím se také výhledově rozšířila možnost hrát
dechovky, plesy, svatby, kavárnu, atd., kterých kapela plně využívá. V roce
1972 se na Kamencovém jezeře koná beat festival. A zde se vracím k tomu,
že se nepřihlašujeme na tento festival, jak jsme se dohodli, že už žádných
soutěží účastnit nebudeme. Ovšem zasahuje vyšší moc. Okresní kulturní
středisko nás žádá o účast na tomto festivalu. A jelikož víme,že odmítnutí
by znamenalo pozdější nepříjemnosti, tak
se festivalu účastníme. Poprvé se před větší veřejností představujeme
s dvěma bubeníky. Vyhráváme první místo a dobří chomutovští muzikanti se
umístili tentokrát až na druhém místě. Ale ruku na srdce. V té době
se z neznámých důvodů nezúčastnila chomutovská kapela "Víčka", ta byla
jediným favoritem na vítěze. To se potvrdilo na podzim toho roku, kdy se konal
beat festival v Repre v Mostě. Po zkušenostech jsme se již na
festival přihlásili,ale neočekáváme od toho nic, protože se pořád měníme.
V Mostě vystupujeme pod názvem "STATUS". Chomutovská "Víčka" se tam
předvedla výtečně a zaslouženě vyhrávají.

zleva: Saša, Ondra, Jirka

Zleva: Ondra, Jirka, zpěvák Láďa Pirný, Petr

Repertoár začaly ovlivňovat kapely jako Chicago a Blood
Swet and Tears, Carlos Santana atd.

Ale mezitím na nějaký čas opustil kapelu i Jirka
Novoměstský s vidinou živit se muzikou v cirkuse. Prázdné místo
kytaristy také na krátký čas vyplnil Jirka Krombholtz, zatímco jako zpěvák se
ke kapele přidal kytarista a zpěvák Franta Pagáč. Konečně jeden zpěvák. Ale
František zvaný Fery se stává základem všech dalších přeměn kapely, ale o tom
později. A zase ten kolotoč změna repertoáru, nácvik nových skladeb atd.

A opět se naskytuje další příležitost kde hrát. Na jaře v
roce 1972 nabízí kapele hrát nedělní čaje Kulturní dům v Klášterci nad
Ohří. A tak celé dvě sezony hrajeme pátek, sobota - Pražák, neděle dojíždíme
vždy přistaveným autobusem do Kulturního domu v Klášterci nad Ohří.
Samozřejmě, že s námi jezdí i naši fandové. Autobus je vždy plný, někdy je
problém dát aparaturu do autobusu. Na plesech a v kavárně se stavěly už
jen jedny bicí, (více místa stejně nebylo), kde převážně hrál Zdeněk Kubík. Ono
bylo na jednu stranu přitažlivé hrát nějaký ten bigbít, většinou ale za
almužnu, na druhé straně na plesech a svatbách, nebo v kavárně se zase
dalo něco vydělat. A peníze vítal vždycky každý.

Na podzim v roce 1973 nastupuje Petr Krista a
František Pagač na vojnu. V roce 1975 se vrací Petr a František
z vojny, ale kapela je v rozkladu. Odešel Láďa Maršálek, Jirka
Novoměstský a Zdeněk Kubík.

Jirka Novoměstský dostává angažmá v chomutovských
"Víčkách", ostatní jsou na volné noze.

Tím končí jedna
etapa Kristovců.

DODATEK

Petr Krista nastupuje v roce 1973 ÷ 1975 vojenskou
základní službu v Liptovském Mikuláši, kde vyhrává konkurs na obsazení
baskytary v kapele "Radar". S touto kapelou vyhrávají všechny
vojenské soutěže ASUT (armádní soutěž umělecké tvořivosti) v daném
vojenském okruhu a druhé místo v tehdejší ČSLA (Československé lidové
armádě), jsou významnými konkurenti tamních civilních kapel. S kapelou
procestuje celý liptov a východní Slovensko.

5 Kapitola: Hotel "Royal" Chomutov

Na sklonku roku 1975 přemlouvá Jaroslav Nosek (tehdy bubeník kapely hrající
v Royalu), Petra Kristu k návštěvě Royalu. Petr uskuteční návštěvu, ale tam
hrající kapela je v rozkladu. Setkává se tam s bývalým baskytaristou Láďou
Maršálkem, který Petra přemluví, aby vzal sólovou kytaru. Petr tuto nabídku
přijímá a tak se opět vrací s baskytary na sólovou kytaru. Ale nejde vše
jednoduše. Kapela potřebuje zpěváka (zatím zpívá Jarda Nosek, ale to není ono)
a hráče na klávesy. Opět přicházejí a zase odcházejí různí muzikanti. Proto
Petr zve do kapely zpěváka a kytaristu Frantu Pagače a svého bratra Sašu Kristu
na klávesy, který v té době hraje v tanečním orchestru Orion na tenor saxofon.
Franta i Saša nabídku přijímá. Kapela se stabilizuje a rychle nacvičí
repertoár. Když vedoucí hotelu Royal vidí perspektivu kapely, dává jim zelenou.
V průběhu roku 1976 si kapela dává název "Experiment" a tím začíná nová éra
Kristovců. Pravidelná hraní přitahují do Royalu mnoho návštěvníků. Přicházejí
muzikanti a zpěváci z jích kapel, nebo kteří jsou volní. A tak se často stává,
že tito zpěváci a muzikanti přinesou svoje nástroje a s kapelou si zazpívají a
zahrají. Toto je pro kapelu velice dobrá vizitka, protože né každý zpěvák, či
muzikant může hrát pravidelně a tak jsou rádi, když si mohou občas zahrát.
Významné je taky proto, že tito muzikanti přinášejí nové písničky, které se
tvoří přímo na podiu při hře. Na pódiu je tedy rušno. Ano stává se, že se
všechno nepovede, ale to k muzice už patří. Ale musím se zmínit o výborném
člověku, který navštěvuje Royal, sedává s kapelou je výborný kamarád a tím je
známí zvukař Švermáku Jirka Kanický (oněm později).

Složení kapely:

Kapelník: Saša Krista - klávesy, klarinet, tenor saxofon

Petr Krista - sólová kytara

Jirka Novoměstský - sólová kytara

Franta Pagač - zpěv, doprovodná kytara

Láďa Maršálek - baskytara

Jarda Nosek - bicí, zpěv

Skupina kromě hotelu Royal hraje taky v Kavárně "Metro" Kadaň, Hotel
"Svoboda" Kadaň a na ostatních akcí.

Repertoár - vše co si přejí posluchači, fandové, zájmové sdružení např.
myslivci, rybáři atd.

Ale nic netrvá věčně. V průběhu roku 1977 odchází ze skupiny Láďa Maršálek a
Jarda Nosek do tvořící se skupiny "Septet CV". A teď nastane velký zlom v
kapele. Do kapely nastupují dva vynikající muzikanti. Za baskytaristu Láďu
Maršálka nastupuje ex člen skupiny "Víčka" dříve "The WE" baskytarista Petr
Holý (zvaný Picu). Za bubeníka Jardu Noska nastupuje ex člen dřívější skupiny
"Delfíni" bubeník Standa Novák, když Standa nemůže z pracovního důvodu přijít
na hru, tak ho zastupuje kamarád a další ex člen dřívější skupiny "Delfíni"
bubeník Honza Alexa. Franta Pagač odkládá kytaru a věnuje se už pouze zpěvu.
Tyto změny se velice projevily v kvalitě hudební produkce. Repertoár se opět
přitvrzuje a zachovává se to dobré. Ale nejslabším článkem kapely je zvuková
aparatura. Co dál? A tak přichází na řadu Jirka Kanický. Jirka není jen výborný
zvukař, ale taky výborný výrobce zvukové techniky, kterou vyrábí doma. Nejenže
jeho vyrobená zvuková technika má perfektní zvuk, ale taky má velice pěkný
vzhled. A tak nám Jirka postavil 100W zesilovače, které vzhledově vypadaly a
hrály jako originál "Marshall". Picu postavil v kopii "Marshall" reprobedny a
Jirka pomohl s jejich osazením a zapojením reproduktorů. Jirka zapůjčuje různé
zvukové efekty, které postavil nebo které sehnal. A tak kapela dostává osobitý
zvuk. Kvalita produkce se velice výrazně zlepšila. Návštěvnost se v hotelu
Royal obrovsky zvýšila. Hotel praská ve švech. Kromě hraní v hotelu Royal,
kapela hraje opět na čajích v Armaďáku, ale dostává příležitost hrát po různých
klubech v tehdejší NDR. Když vedoucí pracovníci RaJe (pro vysvětlenou - RaJ -
znamená podnik "Restaurace a Jídelny" pod který hotel Royal spadá) zjistí, jaké
tržby se tam odvádějí, tak udělají neuvěřitelnou věc. Zavedou tkzv. "Povinnou
konzumaci" a tím odradí zákazníky. Návštěvnost prudce klesla a vedoucí pracovní
RaJe ukončují hudební produkci v hotelu a tím končí éra Kristovců v hotelu
"Royal". Skupině

je nabídnuto od RaJe hrát v kavárně kulturního domu pracujících v Jirkově.
Skupina se stěhuje po dlouhé době do Jirkova.

Kapitola: Kavárna Jirkov

Skupina hraje v kavárně Jirkov, ale opět dostává nabídku od RaJe hrát ve
vinárně hotelu "Slávie" v Klášterci nad Ohří a tak kapela hraje střídavě -
kavárna Jirkov a hotel Slavie. Ale opět je tu změna v kapele. Z kapely odchází
baskytarista Petr Holý. Na štěstí pro kapelu je volný ex člen dřívější skupiny
"Delfíni" výborný baskytarista a zpěvák Zdeněk Matějka. Kapela dál pokračuje v
nastoupeném trendu dál. Ale přichází lukrativnější nabídka od RaJe a to hrát v
kavárně "Hradčany" v Chomutově a tak se kapela opět stěhuje do Chomutova.

Kapitola: Kavárna "Hradčany"

A opět se mění repertoár kapely. Zdeněk nosí nové hity, které se hrají jak
doma tak i ve světě. Skupina přechází na melodičtější rock a zachovává vše
dobré z původního repertoáru. Cvičí se vždy před produkcí. Ale důležité je to,
že na Hradčanech se hraje každý den mimo úterý, kdy je volno. Protože kapela
často hraje, začínají se ze skladeb odstraňovat drobné nedostatky, zlepšuje se
vyhranost, souhra, výkonnost atd. Jo to dřina. Po čase se dostavuje únava.
Kapela po dohodě s vedoucím Hradčan, shání druhou kapelu, se kterou by se po
týdnu střídala. Nachází se, ale už si nevzpomenu na její název. Každá z kapel
si vybuduje svojí klientelu. Při dovolených se dávají muzikanti z obou kapel
dohromady, kteří zrovna nejsou na dovolené, tak aby nebyl ohrožen chod kavárny.
Ale nesmím opomenout na oslavy MDŽ, které hrajeme jak v kavárně, tak i mimo
kavárnu. Pro představu o vytíženosti kapely na MDŽ. Oslavy MDŽ začaly již v
měsíci únoru a končily koncem měsíce dubna. Ve volných týdnech kapela postupně
obnovuje svoje původní štace a získává nové. Na svých štacích kapela hraje i s
pozvanými muzikanty z oboru dechových nástrojů, ať už jsou to muzikanti z
dechových hudeb nebo tanečních orchestrů. Tím je pestřejší zvuk kapely. Takto
to funguje až do roku 1984. Příčiny jsou dvě. Změna ve vedení kavárny. Druhá
příčina je nástup diskoték. Diskotéky jsou lacinější a tak nás postupně
vytlačily. Kapela se rozpadá na dlouhých 10 let. Franta Pagač, Zdeněk Matějka,
Standa Novák odcházejí hrát do Jirkovského tanečního orchestru "Orion". Petr
Krista a Saša Krista jsou na volné noze. A tak zase končí jedna éra Kristovců.
A co dodat. Dle mého názoru byla sestava kapely na Hradčanech nejsehranější,
nejvýkonnější s dobrým zvukem a repertoárem.

Složení kapely:

Kapelník: Saša Krista - klávesy, klarinet, tenor saxofon, zpěv

Petr Krista - sólová kytara

Franta Pagač - zpěv

Zdeněk Matějka - baskytara, zpěv

Standa Novák - bicí

Kapitola: 1984 ÷ 1994

Jak už jsem psal Franta Pagač, Zdeněk Matějka, Standa Novák odcházejí hrát
do Jirkovského tanečního orchestru "Orion" a mají zajištěné stále angažmá.
Standa Novák uskutečňuje svůj dávný sen zahrát si s kapelou ve svém městečku na
Moravě. A tak se střetnou a zahrají na jednom podiu dva rivalové společně,
taneční orchestr Orion a Kristovci. Ale dál. Saša si zakládá svojí kapelu. Petr
se seznamuje s Pepou Balogem a dávají dohromady kapelu. A jak už jsem
několikrát popisoval, opět kapelou prochází mnoho muzikantů. Ale že je
repertoár postaven hlavně na Pepovi tak se toho moc neděje.

Sašovi se kapela rozpadla a tak Saša se zbytkem kapely se dává dohromady s
Petrem a Pepou Balogem. Pepa sežene několik hraní v Německu. Kapela hraje, kde
se dá. Dalším útočištěm je bývalý hotel "Partyzán". Ale jak se mění situace ve
společnosti, není dostatek angažmá. Kapela se rozpadá. Petr dostává angažmá na
jednu sezonu v tanečním orchestru v kulturním domě "Repré" Most. Na konci roku
1992 zavolá Saša Petrovi, jsi volný. Ano. Tak si sbal kytaru a jedem. Jedem
hrát do hotelu "Druhý Mlýn". Tam hrajeme na zavolanou. Zatím hrajeme ve dvou a
používáme pouze automatického bubeníka. Petr považuje hraní na Druhém Mlýnu za
jeho nejlepší hraní na sólovou kytaru, protože má zde úplnou volnost v projevu
sólové kytary. Později se k nám přidá zpěvák Franta Pagač. Ale píše se rok
1994, orchestr Orion se rozpadá. Náš kamarád Lumír Fiala má v pronájmu hospodu
a sál v kulturním domě v Otvicích. Lumír požádá Sašu o založení skupiny, která
by hrála v Otvicích. A tak v roce 1994 v Otvicích zažívá skupina Kristovci svůj
"Comeback". Skupina si dává oficiální název "Kristovci", který vydrží až do
ukončení hudební kariery.

Kapitola: Kristovci

Nové složení kapely:

Kapelník: Saša Krista - klávesy, klarinet, tenor saxofon, zpěv

Zdeněk Janoušek - sólová kytara, foukací harmonika, zpěv (ex člen dřívější
skupiny "Delfíni")

Franta Pagač - zpěv

Petr Krista - baskytara (Petr opět opouští sólovou kytaru a bere baskytaru)

Standa Novák - bicí

Repertoár je rychle nacvičen, protože je z čeho vybírat. Kristovci dostávají
různé nabídky. Hrají plesy a silvestry v různých sálech v rámci okresu (např.
klub pracujících Jirkov, divadlo Chomutov atd.), ale i mimo něj. Hrají na
hornických dnech na náměstí v Jirkově, ale taky na setkání dvojčat na Červeném
Hrádku a mnoho dalších. Jezdí na své dloudobé dopředu zajištěné štace. Hrají
pro soukromníky, svatby, pro děti a mnoho dalších nejrůznějších setkání.
Prvním, kdo opouští kapelu, je bubeník Standa Novák. Toho nahrazuje bubeník
Míra Bartoníček. V roce 2005 se vyostří vztahy mezi kapelou a Petrem. Důvod.
Kapela začíná používat kazety z nahranými midi soubory. Petr odchází od kapely
a končí svoji hudební karieru. Později odchází Míra Bartoníček. Do kapely
nastupuje druhý hráč na klávesové nástroje a tím je Pavel Krista. Další bratr
Saši a Petra. Kapela vydrží hrát až do roku 2010, kdy kapela definitivně končí
svoji hudební karieru. A tak definitivně končí éra Kristovců.

Závěrem

Byla to pěkná éra plná náhlých změn, kotrmelců, průšvihů, ale taky pěkných
hudebních i soukromích zážitků. Zbylo už jen mnoho krásných, ale i méně
krásných vzpomínek. Při setkání členů ale i ex členů kapely se vzpomíná pouze
na ty krásné. Bratří Kristové Saša, Pavel, Jarda a Petr se dodnes scházejí a
hrají pouze při rodinných oslavách

HISTORIE JIRKOVSKÉ KAPELY "KRISTOVCI" POHLEDEM ZDEŇKA KUBÍKA

Poměry na konci šedesátých let:

Jak mohly fungovat kapely za socialismu - jak musely mít svého zřizovatele - jak musely mít
v reprtoáru alespoň jednu sovětskou píseň - a jak probíhaly tak zvané
přehrávky, o tom dobře vědí muzikanti pamětníci oné doby. Mezi zaběhnuté
taneční kapely Kulturního domu v Jirkově - Nových Ervěnicích na konci 60. let,
přibyla jedna kapela orientovaná více na rockovou hudbu a existovala jen s minimální pdporou kulturního domu spíše
jako nechtěně trpěná. Domácí taneční "Orioni" a "Rodgers" se pravidelně obtýden
střídali v produkci na nedělních čajích a třetí kapela ve složení tří
bratrů - Saši, Jardy a Petra Kristů, zpěváka Pavla Bilaka, kytaristy Jirky
Novoměstskýho a basáka Láďi Maršálka z Chomutova, by jim narušila zaběhlý pohodlný
chod a zajištěnou produkci. Ani pořadatelé nikdy nejásali, když se naskytla
příležitost pro tehdejší "Kristovce" hrát na podiu kulturního domu. Dobře, nebo
špatně? V kulturním domě byla možnost zkoušet pouze dvě hodiny týdně. A tak se vynikajícím zázemím pro kapelu stal
hotel Praha, kde v tehdy málo využívané vinárně mohla kapela zkoušet téměř
neomezeně a pořádat páteční a sobotní zábavy. Téměř je to správné slovo,
protože vedoucí hotelu často dával najevo, jak by rád, kdyby si kapela našla
jiné místo pro svoje aktivity, a že se chystá v dohledné době rekonstrukce
hotelu. A tak "Kristovcům" čas od času různými schůzemi králíkářů a kdo ví čeho
všeho ještě ve vinárně sabotoval jak zkoušení, tak i pořádání zábav. Přitom jako
strážce pořádku kapele dělali sami tak
zvaní "Slámovci", čímž byl na zábavě podobně, jako v Chomutově "Papežovci"
dostatečně zajištěn pořádek.

Line up:

Kapela byla
vždy trochu mezinárodní, asi stejně, jako celé Severní Čechy:
Alexandr Krista - kapelník a manažer kapely, hra na tenor sax, klávesy,
zpěv, Petr Krista kytara zpěv, Jarda Krista bicí, Pavel Bilak solo zpěv, Láďa
Maršálek z Chomutova basa a Jirka
Novoměstský taky z Chomutova solo kytara. Tato původní sestava samozřejmě nemohla
trvat věčně.

Repertoár:

Změna obsazení členů v kapele ovlivňovala
vývoj repertoáru kapely a její možnosti podle toho, jak přicházeli a odcházeli
muzikanti, kdo zrovna musel odejít na vojnu na dva roky atd. Jardu Kristu na bicí vystřídal Milan Šimoňák,
který se také zhostil zpěvu za Pavla Bilaka, ten musel na vojnu. Láďu Maršálka vystřídal na
basu Petr Krista ze stejného důvodu. Po odchodu Milana Šimoňáka z kapely si
také Jirka Novoměstský před sebe postavil mikrofon a příležitostně
s kapelou zpíval i Láďa Pirný. Vůbec, kdo bude front zpěvák se řešilo neustále
a tak do kapely přibyla i zpěvačka Irena Balšánková(?). Repec začaly ovlivňovat
kapely jako Chicago a Blood Swet and Tears, takže do kapely se hodil i další
člen - trumpeťák Ondra Ontko. Tím se také výhledově rozšířila možnost hrát
dechovky, plesy, svatby, kavárnu. S odchodem dalšího člena kapely, zpěváka a bubeníka
Milana Šimoňáka, nastala i další změna. Jarda Loskot byl jeho potenciální
nátupce, ale byl zde ještě bubeník Zdeněk Kubík. Dylema kterého si ponechat
v kapele se vyřešilo tak, že zatím oba. Kapela, která měla na podiu dvě bicí
soupravy a dva bubeníky současně, byla tím na určitou dobu trochu atraktivní,
vyhrála první místo na beat festivalu v Chomutově na Kamencovém jezeře
v roce 1972, kde zahrála na strunu posluchačům Carlose Santany, stejně,
jako kapely Chicago. Dobří chomutovští muzikanti se umístili tentokrát až na
druhém místě. Ale závěr večera ve Švermáku byl společnou oslavou všech
zůčastněných muzikantů. Ona sláva byla opravdu jen dočasná. V následujícím
roce se konal beat festival v Repre v Mostě, uváděný Oscarem Gottliebem,
kde se chomutováci předvedli výtečně -" Víčka"svými vokály, s repertoárem
převážně od Uriášů a kapely Focus,
také Argent, zatímco "Delfíni"(Richmeni?) se spojili ad
hoc s jirkovským "Orionem" ve skladbě

I can hear you calling (three Dog
night),

https://www.youtube.com/watch?v=1RREjHqDdkE

což byl přidáním dechové sekce Venci Pince,
kapelníka a trumpeťáka od "Orionů" velmi podařený aranž. A tak bylo pro "Kristovce"
tehdy velikou ctí vůbec se takového festivalu zůčastnit, ato i v následujícim
roce.

Nástup Petra
Kristy na vojnu v roce 1973 znamenal
vystřídání na dva roky Láďou Maršálkem, Jardu Loskota na druhý bicí permanentně zaskakoval Láďa Kubík, na
dvoje bicí se hrálo ale jen na odpoledních čajích v Klášterci nad Ohří. Trumpeťák
Ondra Ontko odešel na vojnu a na jeho místo nastoupil saxofonista Venca... Na
plesech a v kavárně se stavěly už jen jedny bicí, (více místa stejně
nebylo), kde převážně hrál Zdeněk Kubík. Ono bylo na jednu stranu přitažlivé
hrát nějakej ten bigbít, většinou ale za almužnu, na druhé straně na plesech a
svatbách, nebo v kavárně se zase dalo něco vydělat. A peníze vítal vždycky
každý. Zpěvačka Irena Balšánková?...opustila kapelu, mezitím na nějaký čas
opustil kapelu i Jirka Novoměstský s vidinou živit se muzikou
v cirkuse. Prázdné místo kytaristy také na krátký čas vyplnil Jirka
Krombholtz, zatímco jako zpěvák se ke kapele přidal kytarista a zpěvák Franta
Pagáč. Konečně jeden zpěvák. Po návratu Jirky Novoměstskýho z cirkusu do
kapely, došlo také nutně i k dalším zásadní změnám. 1975 - z vojny se
vrátili do kapely Petr Krista a Andrej Ontko. Hned první společná zkouška poté
rozhodla o dalším směrování kapely. Odešel Láďa Maršálek, Jirka Novoměstský a
Zdeněk Kubík, kterého nahradil dočasně Jarda Krista. Tím se nutně musel také od základu změnit i repertoár
kapely.

A co úroveň
hraní?

- kapela vystupovala na okresní úrovni, působení
mimo okres bylo spíše vyjímečné. Na nedělní "čaje"v Kláštěrci, ale i na jiná vystoupení v rámci okruhu působení
"Kristovců", vozil kapelu starým autobusem Škoda 706 řidič "Táta Dok". Kde vzal
tu přezdívku, to už ví jenom pamětníci, nejspíše podle tehdejšího diktátora na
Haiti, Francoise Duvaliera. Fandové kapely, jak kluci, tak holky už věděli, kdy
vyjíždí autobus z Jirkova a taky kdy a kde
přistupují muzikanti v Chomutově a tak se nemohlo stát, že by jel
autobus někdy poloprázdný. Na cílové stanici pak sloužili jako bedňáci.
Nejednou se stalo, že autobus jaksi vypověděl službu, a tak všichni kdo mohli,
tlačili autobus dokonce i v plném provozu na hlavní silnici č. 13 mezi
Chomutovem a Kláštercem, dokud motor nenaskočil.

Přehrávky,
odměna:

Úroveň hraní
kapel a jejich ohodnocení určila komise Okresního kulturního střediska na"
pravidelném přezkoušení kapel a kapelníků pro jejich způsobilost k provozování zájmové kulturní činnosti spojené
s finanční odměnou", tak nějak se nazývaly pravidelné přehrávky
amatérských kapel, kde komise "ohodnotila" kapely podle toho, co na přehrávkách
předvedli. Výsledek, který mohl dosáhnout teoreticky až 100 procentní ohodnocení,
byl obvykle pro big-beatové kapely nějakých 30 procent, což tehdy v roce
1973 představovalo asi 12? korun na hodinu s desetiprocentním sdaněním. Dobrá
kapela dostala kolem 60ti procent a kdo dostal 70 procent, mohl se považovat pomalu
za profíka. Protože v " kvalifikované" komisi byli převážně dědkové, kteří
nerozeznali rock-n-roll od blues, samozřejmě si každá kapela zahrála to, co
chtěla a ne to, co jí z předloženého
seznamu vybrali "odborníci". A tak pochválili Kristovce za píseň "Go
Jeny Go",(notoricky známý Rock-n-Roll Johnny B. Goode) jak se jim povedla,
přitom hráli až vražedně pomalý blues "Hot,
Blue and Righteous" od ZZ Top. Pravidelné přehrávky se konaly v Divadle
Chomutov a měly větší význam jako kulturní zážitek pro všechny zůčastněné
muzikanty, jejich setkání spíše, než jako samotné, potažmo pochybné finanční hodnocení.
Důvod byl docela jednoduchý. Hlavním příjmem muzikantů se nestala odměna za
hraní, ale nárok na amortizaci z elektrických nástrojů, vlastněných
muzikanty. Kdo investoval do vlastní aparatury, investice se mu postupem
vracela v podobě amortizace. Na rozdíl od bubeníka, ten když dokázal
zlomit během čtyř hodin na čajích dvoje lepší paličky, vydělal si tak mínus
jednu korunu, ha, ha, ha!

Velká a malá
sestava, aneb "Nemusí pršet, hlavně, když kape"

Už
v polovině roku 1972 bylo jasné, že bigbít moc peněz nepřinese, zvláště,
když kapela hrála v jirkovském Pražáku na vlastní režiji, vydělali si
muzikanti zoufale málo, což mimochodem dnes u kapel je běžné, že hrají jak se
říká charitu. Kapely se proto zaměřily nejen na velké sály, ale i na jistější
zisk - na kavárnu, také svatby, oslavy MDŽ, hornické dny. Odměna nebyla
závratně vysoká, o to více se hrálo. Znamenalo to v kapele určit nutný
počet muzikantů i množství aparatury tak, aby se vešly do malých prostorů - na
malá podia kaváren. Nebylo myslitelné postavit dvě bicí soupravy na tak malé
místo. Ani všichni muzikanti takových kapel, jako byli Orioni a Rodgers a další,
jako Richmeni, by se nevešli na malá
podia kaváren, ve kterých se tenkrát mohlo hrát. Svoboda v Kadani, Hotel
Praha Chomutov, Třetí mlýn a bezpočet dalších. V kapele to znamenalo
rozhodnout, který bubeník bude kavárnu hrát. Jarda Loskot příliš velkým
nadšením neoplýval, ani neměl chuť učit se hrát kavárenské rytmy. Hotel Praha
v Chomutově se svojí kavárnou se tak stal další destinací pro Kristovce v
roce 1973, kde se hrálo i přes léto, zatímco když vysvitlo na jaře slunce,
nepřišla do jirkovského Pražáku ani noha.

Technické vybavení kapely odpovídalo skromným dobovým vymoženostem
začátku sedmdesátých let u nás v tehdejším Československu. Zasloužilo by si
s výhledem do budoucna vylepšit, ale jak? Po následných zkušenostech
s tranzistorovými zesilovači obecně se ukázalo, jaký rozdíl ve zvuku je z tranzistorů
- tvrdý a ostrý, na rozdíl od měkkého a zaobleného příjemného zvuku z eletronek.
A tak časem paradoxně následoval návrat
ke starým osvědčeným eletronkovým zesilovačům. Kapela tehdy používala elektronkové
zesilovače Mono 50, které zvukař Pepa Petráček opravoval na podiu vyhořelé i
během hraní, na tranzistorový východoněmecký zesilovač Regent 60 i s
reprobednami, (na tehdejší dobu vskutku vymoženost!) hrál Jirka Novoměstský, jeden
Music 70 měl Láďa Maršálek, jinak reprobedny byly vlastní výroby, osazené
českými reproduktory, (oblíbené byly ARO 814, ale i jiné) odposlechy
neexistovaly, varhany Delície, mixpult výroba samodomo, booster samodomo (ten
ale kupodivu fungoval bezvadně), kvákadlo samodomo, Echolana 2, bicí Amati i
činely, kytary - Alexis basa, solokytara
- upravená lubovka ve stylu Les Paul Gibson, se snímačem Di Marchio, a
mikrofony Tesla AMD kdovíco-zoufale nekvalitní. Zpěvák neměl ani svůj vlastní
mikrofon, což ale obecně, bohužel, platí i dnes. Přesto si kapela udržovala
oblibu zvláště v Klášterci nad Ohří v Kulturním domě, kam dojížděli vlakem
z Karlových Varů i z Chomutova davy teenagerů na "čaje s Kristovcema". Do "Pražáku" v Jirkově zase
dojížděli fandové kapely z Litvínova na "Santanu" a "Chicago"." A tak když se nám občas na zábavě, vedle Santany a
Chicaga podařilo s jistou dávkou napětí ale hlavně bez chyby zahrát také "Easy"od "Curved Air"
s prostřední pětičtvrťovou pasáží a vyhrávkami v polyritmice, měli jsme
z toho nakonec všichni nezapomenutelný příjemný pocit uvolnění z toho jak se to vše povedlo a že i
naše publikum sdílelo tento náš "triumf",
vzpomíná Zdeněk Kubík

A
místa, kde se hrálo? Hrálo se všude, ha, ha, ha...

V Jirkově
a okolí, to byl, Hotel Praha Jirkov,

Kulturní dům Jirkov taneční sál, kavárna

Kuželna
Jirkov

Červený
Hrádek, taneční sál

Vysoká Pec,
taneční sál

Vrskmaň,
sokolovna

Otvice
sokolovna

Boleboř,
kulturní místnost

Partyzán

Třetí mlýn

Údlice
kulturní dům

Kovářská

Vejprty,

Vernéřov,

Ústí nad
Labem,

Klášterec KD,
taneční sál

Kadaň, Zelený
strom ,Kulturní dům, Svoboda

Chomutov Kamencové jezero, Švermák, Armáďák, Divadlo,
Hotel Praha

Most Repre
...

Komořany

Za
nechranicema někde venku viz foto

Ostrov
-Vojkovice?-svatba Pirňas

Nová sestava
kapely

V roce 1975, když nastala éra diskoték, a
kdy se konečně podařilo vedoucímu jirkovského Pražáku vypudit Kristovce
z vinárny, se kapela přesunula zpět do malého kumbálu kulturního domu
v Jirkově - Nových Ervěnicích. Potom následovala ona velká změna
v sestavě kapely, kdy se všichni tři bratři Kristové ocitli opět spolu na jednom podiu.
Z vojny byl doma Petr Krista, Franta Pagáč i Ondra Ontko, takže kapela
mohla oprášit lidovky a kavárernský repertoár, což také udělala pro další svoje
pokračování..

Historii
kapely po roce 1975 doplní Petr Krista

Doplnit:

Co Čech to
muzikant. To platí snad ještě víc, když se řekne "Co Cikán, to muzikant":

Bylo to někdy
v roce '72, nebo '73, kdy FC Romo oslavovali vítězství ve
fotbale ve vinárně Hotelu Praha v Jirkově. Na jejich oslavě jsme měli tu
čest hrát. Ačkoli bylo v té době v Jirkově asi 5 cikánských rodin,
pan Kunc jich na oslavu přivezl celý autobus. Do vinárny by se pohodlně vešli,
byly tam dvě místnosti. Ale jejich
vrozený pud být všichni pohromadě je ovládnul a tak se natěsnali do jedné
místnosti vinárny, kde bylo také podium pro kapelu. Samozřejmě netrvalo dlouho
a ve vinárně to bylo jako v prádelně. "Po každé sérii písniček jsme se šli
nadýchat ven čerstvýho vzduchu", až přišli páni umělci se slovy "puučte nám
saahrát, néé, my sme taaky muzikanti". Slibovali, že nám nástroje nerozbijou, a
tak slovo dalo slovo, můžou hrát, jak dlouho chtějí. Nám se ulevilo, oni byli
rádi, že si zahrají svojí muziku. Není třeba připomínat, že zbytek večera už
dohráli oni. Do té vedlejší prázdné místnosti, což byla zároveň naše zkušebna,
si chodili "odkládat". Bylo tam nablito a smrad ze zvratků se musel větrat
ještě celý týden. Dlažba byla pod zvratkama úplně vyžraná. Ten týden bylo
zkoušení kapely z technických důvodů nemožné.

Dodatek:

Jako ani dnes
se nedaří udržet pozornost a popularitu nějakého daného aktuálního zábavního
podniku napořád, není možné žít v iluzi, že ty naše dobové podniky se
podaří nějak na delší dobu vzkřísit. Každá generace má svoji hudbu, nachází si
svoje zábavní podniky a do těch "přežitých" už nepáchne. Jsou pro ně vybydlené.
V době oné slávy v Pražáku, Švermáku a všech ostatních podobných podniků
z přelomu 60tých a 70tých let, kapely kopírovaly vedle Rocknrolů a blues kapely
Beatles, Creedence, Uriáše, Led Zepelin,
Deep Purple, Santanu, Free, Chicago, Three Dog Night,¨a moře dalších kapel jak
českých, tak zahraničních. V Jirkově to byl Pražák, kavárna v kulturním
domě, v Chomutově hlavně Švermák, kde se scházeli teenageři, tam si užili svoje
léta dospívání, poznávali nové a nové přátele a zajímavé lidi a - poslouchali
to svojí dobovou hudbu.. A ta sláva, bohužel, ta končí někde v mlze
poloviny sedmdesátých let, kdy se podařilo jednak vládnoucím soudruhům všechno
ono tehdejší big-beatové nadšení udusit, jednak
ona generace už dospěla a jejich životy dostaly novou náplň.

Faktický dodatek - toto tvrzení není tak zcela pravdivé,protože některé scény fungují dodnes,byť velmi zřídka(např.Švermák),ale i pravidelně(Divadlo - respektive Kulisárna) zatímco jiné zanikly díky privatizaci.(Armáďák).A pokud vím tak zrovna v Jirkově stále funguje Kulturák,kde se sem tam pořádají koncerty této muziky. Štěpán Alexa

Armáďák 1974