Milan KOPECKÝ
Dokud mám v paměti "Švermák" je to jisté znamení, že ještě žiju
Zdravím všechny, kterým koluje v těle alespoň pár kapek "švermákovské krve".
Než se rozkecám (což je moje neřest) moje hluboká poklona Štěpánu Alexovi, za jeho neutuchající vitalitu držet naše soukromé i společné vzpomínky nad čárou ponoru, pod kterou je už jen zapomění, tma a konec.
Zažil jsem toho v tom čarovném klubu tolik, že by to vydalo na knížku. Myslím si, že veskrze by byla veselá. Vzpomínám často na náš "stůl číslo 3", jeho osazenstvo, z nějž jsem mnohé desítky let (bohužel) neviděl. A hlavně písničky a písničky, třikrát týdně hraní a po každém sobotním ( skoro po každém ) nějaký ten bujarý večírek. Když si vzpomenu na Švermák, tak vidím (jak je ten čas blahosklonný) velkou spoustu kamarádů, díky Bohu i kamarádek. Bylo to bezesporu jedna z nejhezčích období mého života. A díky Švermáku jsem začal "dělat" práci, kterou jsem vlastně dělal po celý svůj život. Začátkem června se bude v těchto prostorách konat oslava padesátého výročí zrození "bigbítu" v Chomutově. Byl bych moc rád, kdybych tam potkal všechny, kteří patří do mého mládí, abychom si mohli společně vzpomenout na ty, kteří tam patřili také, ale bohužel už nejsou na tomto světě. Nemohu slíbit, že si s každým připiju, protože za celý život jsem se nedostal dál než ke kafi, ale určitě vás všechny rád uvidím. Takže. Za chvíli nashledanou !
Milan Kopecký
—————
