Bez nadsázky bych mohl napsat, že tato náhoda rozhodla o mé celoživotní profesi a proto se o ní zmiňuji v mém příspěvku ke Švermáku
Jel jsem tenkrát v začátku 70.tých let vlakem do Ústí nad Labem, kam jsem byl panem M.Kováříkem (moderátor rádia)pozván, abych ve studiu Čs.rozhlasu zkusil nahrát nějakou svou básničku. Nepamatuji si, co to bylo za pořad, ale vyrazil jsem. Ve stejném vagónu cestoval i Petr Tůma - (zpěvák Richmanů a pozdější výhradní realizátor všech mých textových pokusů) a pár dalších muzikantů, kteří se jeli realizovat ve své „branži“. A jak to tak bývá, slovo dalo slovo a „když dáš dohromady básničku, dej i text na písničku“.
Seifert se ze mě nestal, ale doma jsem za pomoci svého přístroje značka Tesla začal psát písničku. Domnívám se, že to byla „Tou cestou prázdnou“ a předlohou byla skladba od Credence clearwater revival. (Ale taky je možné, že to byl text – „Jó svět je fajn“… - Petr by to asi věděl lépe).
Text byl schválen kapelníkem Mírou Hrabákem a kolegiem celé kapely a za pár dní se ozval český text sálem slovutného „Švermáku“. A pak se moje spolupráce s kapelou Richmen rozjela na několik let. Přes den jsem prodával rohlíky a odpoledne (kromě čtvrtku, soboty a neděle) mydlil jeden text za druhým. Nedokážu spočítat kolik jich bylo, ale na takové „Bernardino“ nezapomenu nikdy.
A když už jsem byl u textů, začal jsem psát i jiné věci. Především dopisy. Dopisy za mé kamarády, kteří potřebovali „informovat“ svou právě vyvolenou, že je vyvolenou a pak zase kamarádky, které potřebovaly na „mé“ dopisy odpovědět. A jako se nedochoval žádný text (bohužel), myslel jsem si, že jsou nenávratně ztraceny i všechny dopisy. Až přišel 15.prosinec 2006. A po premiéře divadelního představení v Městském divadle přišla za mnou mladá dáma (mohu to tak napsat M. viď) a jeden z těch dopisů mně ukázala. Tak dneska vím, že kdesi existuje alespoň jeden důkaz, že jsem v těch báječných „švermáckých letech“ ani tak moc neflákal ….
Milan Kopecký
—————
