Ještě bych dodal k tomu vysílání,že jsem také vysílal tehdy skladby Víček jak jste nahráli. Pak jsem vysílal i na VKV kolem 74 MHz, asi 200 watt a to byl průser. Na 76 MHz tehdy byly policejní vysílačky a zarušil jsem celý Chomutov, policajtům řvali ze stanice Led Zeppelin, jak jsme zkoušeli dosah jak to hraje, tak jsem viděl policajta jak čumí na přenosnou vysílačku co tehdy nosili a jak z ní řvou Zeppelíni. Ihned po tom šli, dělal jsem tehdy v TV servisu a policajti tam šmejdili a pátrali, dokonce napadli Židlického co měl dráťák, byl v TV servisu a já slyšel jak si Židlický stěžoval vedoucímu servisu, jestli náhodou neví odkud to je, že to je hrozný průser, policajti že lítaj jak střelený a byl u výslechu. Pak jsme to rychle skončili, v pásmu středních vln si toho nikdo nevšímal, ale na VKV ihned, hlavně kvůli rušení policajtů. Tehdy mě chytit, tak to byl velký průser. Doma jsem od rodičů dostal co proto a byl konec.
A Borek Csillaghy k tomu napsal:
Na Vencu Linharta a jeho vysílání si samozřejme dobře pamatuju, párkrat jsem byl při tom. Venca byl dobrej kámoš s Manzovem a když jsme se vracívali v pátek z intru v Děčíně, často jsme se u něj zastavili. Venca už tehdy na mně působil tajemně, něco jako alchymista elektronkového věku, pořád něco vymejšlel a stavěl. Dokonce experimentoval s videem, což na začatku sedumdesatejch byl dost odvaz, a pro mne, jakožto elektroanalfabeta naprostej zázrak, přesto se mu podařilo přes nějaký propojený magnetofonový hlavy část televizniho obrazu zaznamenat a dokonce nějak uchovat. Fakt!...genius! Bydlel naproti Kozlovně, a na druhý straně za barákem bylo v té době zbořeniště, nebo staveniště, za komoušu to bylo jedno. A Venca se rozhod že vyzkouší žárovku o příkonu 2000 wat, což byl nějakej unikát, kterej sehnal bůhvíkde. Sama žárovka měla objem menšího sudu piva, ziral jsem na to jak puk...první pokus nevyšel-vyrazilo to jističe v baráku, tak Venca seběh dolů, šprajcnul do jističe hřebík a další pokus nastal...boooožemůj!, bylo to jak pravý kalifornský poledne o půlnoci v Chomutově. Trvalo to jen pár vteřin, protože pak nevydržel ani ten hřebík a mám dojem že vylítly pojistky až v Droužkovicích...ale na to osvětlený staveniště pohledem z Vencova pokojíku, nezapomenu!
rovněž Sťopa na to zareagoval:
Na tuto kapitolu kolem rockové muziky v CV jsem úplně zapomenul . Samozřejmě , že jsme to v okolí Kadaňské ulice poslouchali také , jen jsme nevěděli, kdo to vysílá . S Vencou jsem se seznámil až potom. Vždy jsme postávali na Kadaňské před holičstvím kde jsme úmyslně provokovali s hlouhýma vlasama a vždy někdo měl tranzistorové rádio naladěné na toto vysílání. A pokud mohu mluvit sám za sebe, pro nás z okolí Kadaňské v první řadě hráli roli čaje v Armáďáku kde hrálo pár místních kapel , které ale nedosahovali úrovně toho co se hrálo ve Švermáku,jak jsem později mohl sám posoudit , i když i tam občas bylo občas něco zajímavého/v Armáďíku/, do dnes vzpomínám na partu z Chebu -jejíž jméno si nepamatuji, hráli ve třech , hlavně věci od Cream a byl jsem unešený. Ostatně mé první zážitky s rockovou muziku jsem začal vnímat díky muzice u kolotočů u Zimního stadionu - vedle Benzínky . No a protože jsem měl nádraží za rohem a režijní průkazku / takže vlak hnedle zdarma / začal jsem jezdit také na čaje do Žatce kde hrávali Monsters z Loun. Jinak v okolí Kadaňské jsem neznal nikoho kdo by měl desky s touto muzikou . Ze srandy jsme říkali, že největší rocker z Domoviny byl Šmolka který tehdy měl pár desek z Gramofonového klubu . Ale netrvalo dlouho a když jsem si koupil první magnetofon , tak brzy jsem se seznámil s lidma z města / jak jsme my říkali / jako Ruda Vojtěch, Papežové, bratři Požárkové, Pavel K. atd a konečně jsem měl možnost tyto nahrávky získat. A s tím vlastně přišlo i to, že jsem potom občas začal chodit i do Švermáku. Mohlo by se zdát, že tohle vše trvalo kdoví jak dlouho , ale vlastně to byla záležitost dejme tomu jen jednoho roku , kdy jsem si takzvaně troufnul začít chodit i do Švermáku . Protože my z okolí Kontaktky a Kadaňské školy jsme měli vždy pocit, že Kadaňská a takzvané město / dnes by se řeklo centrum / to byl jiný svět. Ale to byl pohled náctiletého kluka .
—————
