Jak si možná někteří všimli,ve svých článcích a příspěvcích se pisatelé zmiňovali o jistém p.Jiřím Židlickém,a tudíž by bylo správné uvést o něm trochu více informací,jelikož tato osoba nepřímo souvisí s bigbítovou historií v Chomutově.Všichni muzikanti a nejen ze Švermáku ho znali a nebo s ním nějakým způsobem přišli do styku.Židlický byl takzv. rozhlasák,a jeho činnost souvisela s místním vysíláním rozhlasu po drátě a zejména i se zajišťováním ozvučení různých kulturních akcí.Pokud vím a co jsem zjistil od některých lidí jemu bližších,do Chomutova přišel v padesátých letech,čili byl jako jeden z mnoha přistěhovalců do pohraničí.Údajně z Prahy,kde prý po válce pracoval na Barrandově jako zvukový technik u filmu.Nicméně jeho činnost v Chomutově se během šedesátých let rozšířila i na nahrávání zvukových záznamů ve studiu,které tehdy vybudoval.Samozřejmě jako zaměstnanec města,které zařízení zakoupilo.Tehdy soukromníci neexistovali stejně jako firmy,které by se takovou činností zabývaly. Pamětníci jistě vědí,že studio se nacházelo v Ruské ulici v její dolní části.Co je známo bezpečně,je fakt,že mělo celkem slušné technické vybavení.Všechno totiž pocházelo z krajského rozhlasového studia v Ústí n/L.,které odprodalo původní zařízení právě do Chomutova. Tak se J.Židlický dostal k profesionálním strojům,které využil potom i k nahrávání kapel.Později měl k dispozici i dobře vybavený přenosový vůz(vojenská skříňová Tatra V3S) takže mohl dělat i ozvučování velkých akcí a živé zvukové přenosy do rádia i záznamy.Dá se říci,že odborné stránce byl profesionál a této práci rozuměl.Jedni z prvních bigbítových kapel,které ve studiu u Židlického nahrávali,byli i švermáčtí Hříšníci.To bylo někdy okolo r.1966 a tyto nahrávky jsou jak zde na našem webu tak i na DVD v knize.Pamětníci těchto nahrávek,samotní muzikanti z kapely si vzpomínali,jak to tehdy probíhalo.Ono je třeba si uvědomit,že nahrávat bigbítovou(rockovou) hudbu tenkrát nikdo dobře neuměl a to ani v pražských studiích,kde měli mnohem lepší vybavení.Zvuk kytarových skupin byl zkrátka odlišný od zvuku klasických tanečních orchestrů.Prostě se nahrávalo jak to bylo obvyklé.Občas proto docházelo ke kuriózním situacím,jako třeba při záznamu bicích,kdy se utlumoval malý bubínek hadrem,aby tolik nehlučel a nástroje se zvukově ořezávaly a potlačovaly,protože dominantní byl především vokál.Výsledek pochopitelně neodpovídal tomu,jak zněla kapela živě.To studio v Ruské sice nemělo parametry profesionálního studia po stránce interiéru,ale na tu dobu by se daly udělat slušné snímky i tak,pokud by se však vědělo jak na to.Nicméně přesto nahrávky zde natočené jsou technicky i řemeslně zvládnuté s ohledem na tehdejší znalosti záznamu takové hudby.Jak bylo vzpomenuto v jednom z příspěvků,J.Židlický natáčel živě i bigbítové kapely a některé ty snímky se pak odvysílaly v místním rozhlasovém vysílání.Škoda jen,že se nedochovaly ty jeho živé nahrávky z první poloviny šedesátých let.Bylo by to obohacení části historického fondu téhle muziky,která zůstala zachována jako jedinečný dokument.Přesto mu vděčíme za to ,že alespoň něco máme.A co říci na závěr? Z vyprávění vím,že konec jeho života byl smutný.Dožíval těžce nemocen v domově důchodců,opuštěn a osamocen.Tak alespoň touto vzpomínkou na něj můžeme splatit jistý dluh vůči němu,protože do té historie rovněž patří.
—————
