PRVNÍ BIGBEATOVÝ FESTIVAL V ČESKOSLOVENSKU - ŘÍP 64
V dnešním ohlédnutí za časy minulými ba přímo historickými bude nutné se vrátit o takřka padesát let zpátky.To je doba,během níž už vyrostly dvě generace a tak se dá říci,že to je zatraceně dávno.Nicméně téma článku by mohlo zajímat nejen pamětníky,ale i ty,kteří toho příliš nevědí o počátcích rocku u nás.Současná doba je jak se zdá,stále nakloněna pořádání velkých hudebních akcí,přičemž Česká republika jako by byla zemí zaslíbenou pro organizování rockových festivalů.Jak nás média informují,odehrávají se tu více či méně významné akce,na něž se schází velké množství lidí,jako např. festival „Rock for people“.Přitom ten je považován za jeden z největších u nás.Avšak zatím vůbec největší návštěvnost byla zaznamenána na festivalu ŘÍP 64 – zde se totiž odehrála podobná ovšem ryze domácí událost,ke které došlo na počátku léta r.1964.Přesněji řečeno 31.května až 1.června. Příští rok tomu bude rovných 50 let,kdy se pod touto památnou horou uskutečnil festival bigbeatových kapel.V tehdejší době zcela ojedinělá a neuvěřitelná věc.Byl totiž vůbec první v republice a odehrál se v takovém měřítku,že podobné se u nás realizovaly až řadu let po revoluci.Z dnešního pohledu něco obdivuhodného.Je pravděpodobné,že v té době se ještě ani na západě takovéto velké akce nedělaly.Festivalu pod Řípem se zúčastnilo mnoho skupin převážně ze severních Čech,ale byly tu kapely i odjinud.Pořadatelé pozvali na festival blíže neurčený počet (údajně desítky)tehdejších bigbeatových kapel a seskupení různého zaměření.Návštěvnost byla obrovská,nespočetné davy oblehly nejen samotné místo konání,ale i přilehlé okolí.Všichni účastníci hovoří o desetitisících lidí,kteří se sjeli na místo kde se vše odehrávalo.Podle zmínky pořadatele ,jenž s hrdostí tento údaj sdělil členu zúčastněné skupiny Pavouci, to bylo během dvou dnů přes 50 000 lidí.Když si vezmeme,že teprve o rok později hráli Beatles v Americe na Shea Stadiu před tehdy rekordním počtem 55 000 lidí,tak návštěvnost na Řípu 64 byla neuvěřitelná. S podobnou účastí tenkrát pod Řípem asi nikdo nepočítal.Byl to takový malý český Woodstock,který proběhl ještě o pár let dříve nežli ten americký.Není ale snadné se po těch dlouhých letech dopátrat podrobnějších informací o události.Nejenže tehdejší tisk se o ní nezmínil,ale ani přímí aktéři a účastníci si již nedokážou ve své paměti vybavit většinu skupin,které tam tenkrát vystupovaly.Marně jsem hledal v archivech v dobovém tisku nějakou zmínku o festivalu.Žádná tam nebyla.Zato jsem našel ve stranickém krajském deníku z onoho roku silně tendenční článek o Beatles.Tenkrát se zkrátka tato hudba v novinách nijak nepropagovala.Víceméně jako vše co bylo ze západu i když šedesátá léta přinesla určité uvolnění v kultuře.Bohužel,festival se již nezopakoval,jelikož z další takovéto akce,která přesahovala obvyklý rámec už zřejmě byly obavy.Takže se stal legendární událostí.Řekněme si nyní pár údajů,které byly k dispozici.Byl to nejen první festival.Zorganizován byl s největší pravděpodobností v rámci výročních kulturních akcí buď tehdejšími kulturními či nějakými jinými institucemi v Roudnici n/L.Přesný údaj jsme však nesehnali.Ale je třeba smeknout před pořadateli,jelikož uspořádat tuto akci v takovém měřítku a v té době,bylo zcela nevídané. Že to byla vyjímečná akce svědčí i to,že pořadatelé nechali vyrobit pro zmíněnou událost odznaky s názvem festivalu a rokem konání. Kapely byly přihlášeny na festival buď prostřednictvím tehdejších závodních klubů nebo jiných zařízení a organizací pod nimiž působily,přičemž ty byly o akci vyrozuměny samotnými pořadateli.Festival trval celkem dva dny, během nichž se hrálo nejen ve dne,ale i večer a každá kapela měla na svou produkci vyhrazený čas asi půl hodiny.Celá ta akce měla soutěžní charakter,čili šlo i o to se co nejlépe prezentovat a umístit.Pro lepší představu je třeba připomenout o jakou dobu šlo.Byla to doba,kdy rocková muzika byla u nás v raném stádiu svého vývoje. Počátkem šedesátých let většina těch známých skupin víceméně začínala a pokud již existovaly,jako např. Olympic,tak se úrovní nijak zvlášť nelišily od ostatních.A tak některé kapely zde vystupující byly možná i lepší.Chomutov byl zastoupen dvěmi kapelami,jenž už existovaly delší dobu.Oba jeho zkušení reprezentanti,jak Delfíni(věkový průměr 22let) tak i Pavouci(18-19let) se snažili předvést kvalitní výkon,což bylo dané nejen instrumentálními výkony muzikantů.Svou roli hrál i celkový projev skupiny včetně kostýmů v nichž vystupovali.Ve festivalovém klání pod Řípem,nakonec ze všech zúčastněných kapel zvítězili Delfíni.Nicméně i Pavouci kteří skončili třetí, si svým vystoupením získali diváky.Delfíni hráli v první původní sestavě a v jejich repertoáru dobře vyzněly zejména známé rokenrolové hity.Stejně tak Pavouci,kteří předvedli podobnou hudbu zase ve svém stylu.Jedna z dalších původních skupin,které tam zahrály byli i Speakters z Bohosudova u Teplic,což bylo seskupení muzikantů věkově okolo 17 let,kteří byli na přehlídku kapel dobře připraveni a předvedli solidní výkon.V jejich produkci bylo zase možné slyšet muziku od Beatles a soudobých skupin.O zmíněných kapelách bylo možné uvést bližší informace proto,že je poskytli někteří jejich členové. O těch ostatních bohužel nemáme zatím žádné údaje. Vzhledem k tomu,že na festival se sjely mnohatisícové davy lidí odevšad, pochopitelně byli přítomni také příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti.Jelikož hraní kapel trvalo dva dny a dvě noci,davy návštěvníků přespávaly přímo na místě pod širákem a všude,kde bylo nějaké místo.Většina kapel přijela jak se dalo,většinou takzvaně po vlastní ose,což bylo hromadnými dopravními prostředky. Například Delfíni přicestovali autobusem který pro ně objednal domovský klub,a v něm mohli i nocovat což byla výhoda oproti těm,co dorazili třeba vlakem.Muzikanti měli však možnost přespat ve velkém vojenském stanu takzv.hangáru na lehátkách,nicméně někteří si sami hledali jinde vhodné místo ke spánku v okolí.Nebylo to snadné,protože všude kolem byla spousta lidí a mnozí účastníci přespávali i na vzdálenějších místech.Občerstvení pro takové množství lidí bylo zajišťováno stánkovým prodejem s klasickým sortimentem – párky a pivo. Začínalo se hrát v sobotu a pokračovalo to až do neděle,kdy byly vyhlášeny výsledky.Zajímavé bylo také řešení technického zabezpečení celé akce,čili ozvučení skupin a celého prostoru.V těch letech v podstatě neexistovaly potřebné výkonné zvukové aparatury a tak možnosti byly v tomto směru dané tehdejší ozvučovací technikou.Většinou jí tvořily reprosoustavy či tlampače,které se tak používaly na ozvučování veřejných prostranství např.pro rozhlas a ve městech. S překvapením jsem zjistil,že tento festival zajišťoval pomocí dobové zvukové techniky a vybaveného přenosového vozu, šéf chomutovského rozhlasového studia J.Židlický,o jehož činnosti jsem se zmiňoval v předešlých článcích na švermáckém webu.Takže chomutovští účastníci jak je vidět,zde měli zastoupení v obou směrech.V porotě,která hodnotila jednotlivé kapely,byla přítomna i zástupkyně chomutovského kulturního střediska E. Kotková.Výsledek mých rozhovorů s jednotlivými chomutovskými muzikanty pamětníky, jenž se zúčastnili té akce by se dal shrnout do lapidární věty – nikdo si již nic podrobnějšího ohledně účinkujících kapel nepamatuje.Je to přece jen dlouhá doba.Přesto bych zde rád uvedl alespoň jejich autentickou vzpomínku na Říp 64. Honza Alexa,který hrál s Delfíny si vybavil skvělou atmosféru festivalu a zejména nadšený ohlas diváků v průběhu jejich produkce.Vzpomněl si i že, poskytl rozhovor nějaké novinářce z Prahy poté,když jako kapela zvítězili.Zmínil se také o ozvučení,které dle jeho názoru bylo na tehdejší možnosti poměrně dobré a stačilo pokrýt přijatelným způsobem divácký prostor. Ovšem jak řekl,podstatně hůře se již slyšely kapely na podiu,jelikož tehdy neexistovaly žádné odposlechy pro hrající muzikanty.Zejména pro zpívající hudebníky to bylo problematické a snahy o větší přiblížení se k mikrofonům, zvukař tvrdě eliminoval.Jejich nástrojové aparatury byly převážně české výroby,tak jako všechny hudební nástroje.Nutno však dodat,že několik muzikantů z chomutovských kapel, tehdy vlastnilo východoněmeckou aparaturu Ionika.Zajímavé rovněž je,že v kapelách někteří bubeníci tehdy neměli velký buben, pouze malý bubínek s high hat činely a jiní zase při hraní stáli.I zvukařské zkušenosti s touto muzikou byly minimální a odpovídaly daným možnostem.Na podiu se zvuk snímal kondenzátorovými mikrofony celkově a z povzdálí,tedy nikoliv jednotlivě každý nástroj jako je tomu dnes.Kupodivu i takto snímaný zvuk byl ucházející. Podobně jako Honza hovořil i Standa Novák z Pavouků,jehož tak jako ostatní muzikanty nadchlo celé to dění a obrovské množství přítomných lidí,do té doby nevídané.Milan Kaderka jeho kolega zase uvedl,že i přes jistou indispozici některých členů kapely způsobenou příjmem většího množství tekutin v panujícím vedru,se vystoupení podařilo zvládnout.Jindra Franče rovněž člen Pavouků zmínil leckdy až frenetické projevy diváků v popředí,kdy všeobecné nadšení ovládlo celý ten prostor.Uvedl,že byli pořadateli vyzýváni,aby ukončili produkci kvůli obavám z odvázaných diváků.Další svědectví,jenž se mi podařilo získat,bylo od kolegy a známého pražského muzikanta a zpěváka Jindřicha Vobořila(bývalý člen Genu,Bacilů,Pumpy a dalších pražských kapel).Festivalu pod Řípem se zúčastnil jako hostující zpěvák již zmíněných Speakters.Jeho vzpomínku na tuto akci uvádím tak jak ji sám napsal:
Měli jsme na Žižkové kamaráda Ríšu Koláře, který byl v železničním učilišti v Bohosudově a díky tomu měl spoustu kamarádů po celých severních Čechách. Na víkendy obvykle jezdil do Prahy a měli jsme spolu nacvičené některé písničky z liverpoolské éry. Searchers, Swinging Blue Jeans a další. K tomu pak přišly písně Kinks a pomalu jsme poznávali i Beatles. On všechny ty své pražské poznatky uplatňoval v Bohosudově a jejich kapela z učňáku si v té oblasti získala slušné renomé. Jednou přišel s pozváním na jakýsi big-beatový festival, který se měl konat na úpatí hory Říp. Nacvičili jsme si s Menym pro tuto příležitost dvě písně Beatles - From Me To You a Twist and Shout. Někteří kamarádi si myslí, že to bylo vůbec poprvé v Čechách, co byli na scéně živě provedeny písně skupiny Beatles. Bylo to někdy v létě 1964 - tady už paměť selhává - a celý festival trval dva dny a dvě noci. Měl jsem donedávna dokonce krásný odznáček z této akce. Kapela z Bohosudova se jmenovala The Speakters a měla od učiliště nejlepší možné tehdejší vybavení. Každý nástroj měl vlastní kombo Jolana. Betonové pódium pod Řípem bylo veliké jako tenisový kurt a ozvučeno to celé bylo tak, že kolem tohoto obdélníku bylo rozestavěno asi 8 kondenzátorových mikrofonů Neumann a všechno se to snímalo tak trochu z dálky. Bedny na zpěv - to byly po každé straně pódia dva - jako reproduktory kovové sloupky, jaké byly rozvěšené po celé Praze a sloužily městskému rozhlasu. Poháněla to vojenská Praga V3S, ve které byly zesilovače a agregáty na výrobu elektřiny. Tolik diváků pohromadě jsme do té doby nikde neviděli. Dá se jistě mluvit o desetitisících. Vystoupení trvala celou sobotu a neděli - a prakticky také po celou noc ze soboty na neděli a po celou tu dobu hořely na stráních desítky ohňů a diváci tu většinou spali pod širákem. My jsme se večer vydali na něčí radu k nedaleké vesnici, kde bylo odstaveno několik železničních vagónů a lidé tu spali pod stropy v sítích na zavazadla. Nějakou chvíli jsme tam vydrželi, ale pak jsme odtud museli doslova utéci, protože asi ve dvě hodiny ráno se tady objevila skupinka chovanek z nedalekého pasťáku v Kostomlatech. Byly to holky, které tu byly drženy většinou za „mravnostní delikty“, jak se tehdy říkalo prostituci. Ale tyhle holky to pro peníze nedělaly, těm šlo o to, užít si. Jak se dostaly ven z lágru, to ví jen Bůh. Doslova se vrhly do odstavených vagónů a začaly spící kluky vyloženě obtěžovat. Každá minuta jim byla drahá. Báli jsme se jich, protože všechny byly ostříhané dohola a na hlavách měly šátky jako nějaké kolchoznice. Vzali jsme proto raději nohy na ramena a přespali jsme na stráni u jednoho z ohňů.
Kapel se tady střídaly desítky, ale mě utkvěla v paměti kromě Delfínů,hlavně kapela Pavouci z Chomutova, která měla ve svém středu úžasného saxofonistu a výborného zpěváka, a věnovala se hodně repertoáru Little Richarda. My jsme měli vystoupení v sobotu i v neděli a při našem druhém výstupu se tam nachomýtl nějaký vychovatel-politruk z bohosudovského učiliště a když viděl na mém krku řetízek s křížkem, spustil hrozný povyk a nechtěl nás pustit na pódium, jestliže kříž nesundám. Byli jsme tam jen jako hosté oné kapely, takže jsem jim nechtěl dělat žádné těžkosti a na tu chvilku jsem se podvolil. Věděl jsem, že ti kluci na to půl roku zkoušeli a strašně se na to těšili.. To byla akce, kterou docela opomněl nablblý seriál ČT o Big-beatu. Ten věnoval asi 8 dílů Petrovi Novákovi a asi 15 dílů Olympicu, ale nejdůležitější události a kapely dějin českého rocku úplně vynechal. Neměli zájem ani o rozhovory s lidmi, kteří byli na sklonku nejen kariéry, ale i života. Škoda, přeškoda!!! Dle mého názoru to bylo záměrné. Bylo tam mezi tvůrci dost lidí, kteří si na seriálu přihřívali svou polívčičku a neměli zájem oslavovat věci, které se netýkají přímo jich. Sám jsem jim tehdy nabízel nějaké věci ze svého rozsáhlého archívu, ale bylo vidět, že zájem není. Končilo to vždycky tak rozpačitě - no, tak nám to přivezte, my se na to podíváme. Podotýkám, že to byly věci, které se netýkaly vůbec mě osobně!!! Já - kdybych takový seriál vyráběl a někdo mi nabídl nějaké historické materiály - běžel bych pro ně, až bych si hnáty přelámal!!! Takto jsem si je raději skromně nechal pro lidi, které to bude upřímně zajímat.
K tomu nelze dodat nic jiného než to,že autor příspěvku má plnou pravdu ohledně jeho kritické poznámky ke zmíněnému seriálu.Vím o čem mluvím,jelikož mám dost zkušeností se zpracováním podobného materiálu do knižní podoby.Také jsem se domníval,že půjde o seriózní zdokumentování a zpracování celé historie československého bigbítu,ale potom po uvedení jsem byl velmi zklamán způsobem jakým jeho tvůrci přistoupili k tématu.Vznikl z toho dojem,že se příliš zaměřili na některé jedince i kapely,což byla chyba.Zcela opomenuti byli také ti,kteří stáli u zrodu bigbítu mimo velká centra.Jako kdyby rocková hudba vznikla jen na této platformě a představovali ji jen ti nejznámější.To je ovšem zkreslující pohled na její historii.Protože se dá dohledat a zjistit téměř vše, o to nevěrohodněji pak působil celý ten projekt,což zaznamenali nejen muzikanti. Škoda.Některé díly seriálu mohly být věnovány právě regionálním kapelám namísto opakovaného předhazování notoricky známých jmen.A to,že v seriálu nebyla ani zmínka o festivalu na Řípu je opravdu ignorantství.Stejně tak tvůrci neuvedli žádnou informaci o známém duchcovském beatfestivalu Zlatá růže Casanovy (soutěž původní tvorby),který se řadu let konal také na severu Čech a který neměl obdoby v Evropě v tehdejších časech.Prakticky od samých počátků bigbítu se konaly v průběhu 60-70let mnohé festivaly nebo přehlídky této hudby v různých regionech.Nejvíce snad v severních Čechách,které v tomto směru měly primát. Říp 64 byl vůbec největší.Přitom v samotné Praze proběhl první tamní beatfestival až v pozdější době a v mnohem menším měřítku .Co k tomu ještě říci?Již dříve na stránkách blogu Crash, karlovarských kolegů a muzikantů jsem se zmiňoval o tom,že podhoubí a historii bigbítu tvořilo mnoho kapel po celé republice z nichž se pak utvářel ten hlavní proud a netvořila ho jen ta špička ledovce,jak se nám snažili dokázat v tom televizním dílku.Naštěstí stále ještě existují pamětníci těch úplných začátků,takže se dá aspoň tímto způsobem říci pravda všem,kteří o tom ví jen málo nebo nic.V tomto ohledu je síla sdělování informací a jejich vzájemná výměna na webech opravdu potřebná a důležitá.Dnes již existují i publikace či blogy o historii bigbítu a kapel v některých regionech,kde je možné se dostat k potřebným informacím či dokumentům.Možná jednou v budoucnu někdo seriózně zpracuje celé toto téma v nějaké knižní či internetové podobě.Bylo by to záslužné a hlavně potřeba.Vždyť je s tím spojena minimálně jedna generace,která prožívala tato léta v nejhezčím období svého života,v čase mládí.A také pro další generace by tu měl být dokument,který v celé šíři ukazuje objektivně skutečnost o vzniku rockové muziky u nás.A pokud by se našel někdo,kdo by byl schopen uspořádat k 50.výročí prvního festivalu podobnou akci přímo na onom historickém místě,tak je to i ojedinělá příležitost, jak významně připomenout počátky historie rockové hudby u nás.
Závěrem bychom požádali všechny,kteří mají nějaké vzpomínky,zážitky a postřehy či dokumenty nebo fotografie z bigbítových festivalů té doby,aby nám je poslali a podělili se tak o ně s ostatními.Můžeme tak průběžně zveřejňovat další příspěvky k tomuto tématu na našich stránkách.
několik dokumentů z festivalu Říp 64:
odznak festivalu
vystoupení skupiny Speakters z Bohosudova u Teplic (druhý zleva hostující J.Vobořil)
členové vítězné skupiny Delfíni - A.Matějka a J.Alexa
—————
